Matouš Šimek
Kdo jsem a co dělám?
Mé jméno je Matouš Šimek, narodil jsem se v Českých Budějovicích před 32 lety. Když opominu mnohé výlety, můj život se dosud odehrával převážně v Praze a v jihočeské Třeboni.
Mám 2 mladší sestry a bratra a mám to štěstí, že jsem se narodil do činorodé a umění milovné rodiny. Já jsem tedy po tátovi ještě zdědil lásku k přírodě, což nakonec vyústilo k vystudování Ochrany životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UK. 7 let jsem pracoval v neziskové organizaci Českém nadačním fondu pro vydru v Třeboni a během této doby se těžiště aktivit posunulo od výzkumu hlavně k ekologické výchově, takže jsem měl čím dál víc co do činění s pedagogikou. Takže teď dálkově studuji i Učitelství odborných předmětů na Jihočeské univerzitě. Jsem dosud svobodný (někdy až moc….:)).
Co mě baví?
Pozorování přírody, vandrování, poznávání nových míst a kultur, umění a sport téměř všeho druhu aktivně i pasivně, legrace, společenské hry, kamarádi a vůbec zajímaví lidé. Mám moc rád český film, divadlo a humor. Jsem členem ochotnického souboru. Rád zpívám a hraju na kytaru.
Proč jsem se rozhodl pro dobrovolnictví?
Cítil jsem potřebu v životě zažít něco nového, jiného. Hodně jsem si užíval a cítil, že je třeba také víc dát a něco obětovat. Byl jsem v tom podporován i rodiči. Jsem křesťanem, který ale často hledá a pochybuje, tak jsem to bral také jako příležitost k možnému posílení víry. Proto jsem si vybral dobrovolnou službu vedenou a organizovanou Salesiány, neboť zde bude jistota, že služba bude na dobrých základech, bude na co a na koho navazovat, dobře mě připraví… zkrátka, že to nebude jen takové šplouchnutí do vody.
Proč do SV Indie?
V Indii se setkám s jiným životním stylem a přemýšlením lidí, kteří jsou většinou velmi chudí materiálně, ale ne duchovně. Zajímá mě, zda bude trochu patrný vliv prastaré kultury, která se vždy opírala hlavně o duchovno. Taky mě zajímalo, jak se vypořádám s chaosem dnešní lidmi zaplavené Indie. Na severovýchodě se už tato kultura obohacuje vlivem Barmy a Číny, v kopcích je mnoho svébytných kmenů. No, a také je tu přeci jen trochu menší vedro, než na jihu Indie a je to blíž do hor…
V čem bude spočívat moje práce?
Další důvod, proč jsem si vybral SV Indii, Budu moci navázat na předchozí dobrovolníky, zvláště na Cyrila a na Jirku, kteří také vyučovali na škole ve vesnici Rangajan. Část dětí je tam i ubytovaná, a tak budu pomáhat i s jejich obstaráváním, hrát s nimi hry, malovat, kreslit apod. Většinu večerů a nocí ale budu na farnosti v Golaghatu, kde je i dobrovolnický pokoj a několik kluků studujících druhý stupeň místní školy vedené sestrami Salesiánkami. Jim mám pomáhat večer s učením a ve volném čase si s nimi povídat a hrát, sportovat, rád bych s nimi i muzicíroval. A do toho pomáhat na farnosti s čím bude třeba, snad mě otec Rajesh bude občas brát s sebou i při svých cestách k nejchudším rodinám z vesnic.
Nebojím se tam?
Nebojím. To bych tam jinak nejel. Budu se však snažit být opatrný co se týče jídla a hygieny, nerad bych tam stonal, nebo si odvezl nějaký „dáreček“. Budu tam i dost jezdit na kole a doprava je tam dost šílená, tak budu muset být obezřetný a pozorný. Beru si helmu. Těším se na přírodu, i když s kobrou nebo s tygrem bych se asi nerad potkat tváří v tvář. I když jedno indické přísloví praví: „Lépe hledět do tváře tygrovi, než úředníkovi!“ J. S těmi bych tedy také nerad něco důležitého řešil. Stačily problémy s vízy.
Na co se těším?
Na děti, na indické Salesiány, na indickou kulturu a odlišný životní styl a hodnoty, na přírodu a na všechno, co mě nezabije, ale posílí…!
Pokud mě chcete v mojí dobrovolné službě podpořit, můžete tak učinit modlitbou a máte-li možnost, i finančním příspěvkem (jakýmkoliv). Můžete dát rovněž vědět movitým známým popř. firmě ochotné podpořit tento projekt. Kvůli problémům s vízy jsem odjel jen na půl roku, ale rád bych se ještě, když to bude možné, vrátil i na další půlrok. Ale to znamená samozřejmě novou letenku atd. Přispět můžete na účet 2000044192/2010, spec. symbol 152, vedený u Fio banky s nulovými poplatky za příchozí platby.
