ANGLIE - Ludvík - 1. dopis
O prvním měsíci stráveném v Anglii píše dobrovolník Jakub
Celý dopis s fotkami ke stažení zde
22. září 2014, Bollington
Savio house
Ahoj všichni! Moc Vás zdravím ze studené Anglie. Jsem tu již měsíc, a tak jsem usoudil, že je konečně čas se s Vámi podělit o první dojmy z mé misijní služby. Ještě než se do toho pustím, chci se omluvit za případné gramatické chyby. Bohužel s sebou nemám počítač, ale jenom Ipad. Psaní takto dlouhého textu je na něm však prakticky nemožné, a tak jsem musel zvolit variantu místního počítače, který má naprosto jinou klávesnici a psaní na ní je pro mě zatím velký nezvyk :(
Do Velké Británie jsem se vydal 20. srpna z pražského letiště. Můj odlet jsem vnímal se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem byl smutný. Opouštět rodinu na jeden rok není žádná sranda. Na druhou stranu jsem byl natěšený a nadšený z nových zážitků, které mě čekají. Let a moje vyzvednutí proběhlo naprosto v pořádku, a tak jsem se vydal z Manchesteru s otcem Grehamem do nedalekého malého městečka Bollington. Salesiáni zde vlastní rozsáhle pozemky se čtyřmi baráky, které nesou název Savio house. Každý slouží pro jiný účel. Jeden z nich se jmenuje Cottage a v něm jsem spolu s ostatními dobrovolníky ubytován.
Bohužel hned po svém příjezdu se dozvídám, že jsem tu trochu předčasně. Jsem tu sám spolu s rektorem a jedním starším salesiánským bratrem. Program a práce pro dobrovolníky začíná až 1. září. Tyto dny samoty byly opravdu těžké. Asi se zde opravdu hodí napsat; Díky Bohu za Skype a díky všem, kteří mi pomohli, obzvlášť mé přítelkyni :) Všechno jsem však překonal a poslední srpnový den přijeli všichni dobrovolníci. Vše se v dobré obrátilo a já zde začal být spokojený. Je nás tu 6 s věkovým rozhraním od 18 do 26. Jsou zde 4 Angličané, Španěl (se kterým jsem se okamžitě sblížil) a já. Pak jsou tu ještě 4 salesiánští bratři- Angličan, Nigerijec a 2 Vietnamci a 3 kněží (2 Angličané a Keňan). Prostě národnostní miš-maš :) Všichni zde však, i navzdory odlišným kulturám, tvoříme opravdu dobrou partu. (na přiložené fotce je naše komunita, já stojím třetí zprava)
Náš zářijový program, který oficiálně skončil včera, se nazývá Induction. Byly to vlastně 3 týdny plné přednášek o tom, co se tu vlastně bude dít. Dozvídám se, že toto centrum slouží jako místo, kam jezdí školy, a my, dobrovolníci, pro ně tvoříme program v salesiánském stylu. To znamená hry, zábava, ale taky učení o správné motlitbě a prostě, jednoduše řečeno, takový katechizmus. U některých přednášek cítím výhodu oproti ostatním. Jsem z programu Cagliero a taky z mé vlastní farnosti na některé situace velice dobře připraven :) Také se dozvídám o mé pracovní době. Uf, je zde opravdu málo volného času a práce nesmírně moc. I teď, kdy mám volný den (1 týdně), musím psát ve spěchu, protože se musím připravovat na pracovní dny.
Naše Induction bylo zakončené dvěma výlety, o které se s Vámi ještě rád podělím. Nejdřív jsme se vydali do domu provinciála v Boltonu, kde jsme se zúčastnili slavnostní seznamovací večeře. Bylo to super. Angličané hodně dají na rozhovor během jídla a taky na správné stolování. No, ještě se mám co učit :) Druhou cestu jsme podnikli tuto sobotu. Jeli jsme do Londýna, což je vlakem asi 2 hodiny. Byli jsme tam jako organizátoři velice slavnostní mše v katedrále při oslavě 200 let od narození Dona Boska (viz foto). Mimo spoustu jiných povinností jsem se dostal také ke čtení přímluv. Byl jsem nervózní před tolika lidmi, ale mám pocit, že vše nakonec dopadlo v pořádku, protože mě na konci lidi i chválili :)
A to je asi tak z mého anglického dobrodružství prozatím vše. Pozítří mi sem konečně přijedou první děti a já se budu moct plnohodnotně vrhnout do mé práce, kvůli které jsem sem přijel. Prosím Vás o modlitbu, ať jdu ve šlépějích Dona Boska :)
Všechny Vás ještě jednou zdravím a za měsíc se zase ozvu :)
Kuba
