ÁZERBAJDŽÁN - Tereza Dobiášová - Nový domov

Sama se učím rusky a ázerbajdžánsky, což je výhoda zvlášť na mých lekcích, protože ázerština používá na rozdíl od ruštiny sloveso „být“ v přítomném čase, takže přes ní mohu lépe vysvětlit co znamená takové I´m nebo je suis.

Jelikož jsme teď pořád ve škole, tak nemám ani moc jiných novinek. Jen jsme se minulý týden dvakrát stěhovali, protože naše první  paní domácí si  uvědomila, že jí podnájemníci nevyhovují, tak jsme si našli jiný přístřešek, který ale saloši neshledali bezpečným, a tak jsme se stěhovali podruhé. Teď bydlíme v podnájmu ještě se dvěma Turkyněmi u jedné starší paní, která o nás pečuje … no někdy až moc. Třeba předevčírem se mě přišla do koupelny zeptat, jestli mi teče teplá voda a vůbec jí nevadilo, že už jsem si jaksi odložila a jsem namydlená … klidně pokračovala v hovoru =)

Celkově ale musím říct, že jsem tu strašně ráda, někdy si připadám trochu jako cvok, protože ráno nemůžu dospat a jsem v centru první, jak se tam těším a večer když končíme, na mě padají chmury, protože se mi normálně stýská.  Vůbec si nedovedu představit, že odsud odjedu. Přijde mi, že ten rok je sice pro dobrovolníka možná docela dost, ale pro ty lidi tady a jejich situaci je to vlastně strašně málo. Říkám si, co tady vlastně můžeme udělat… Sice se celý den nezastavím, ale znamená to něco? Pomůže to dětem tady nějak změnit jejich situaci? Nejsem moc na tyhle řeči, ale jestli jsem si v poslední době něco výrazně uvědomila, tak to, že bez Pánaboha nezmůžu nic. Zároveň si strašně moc vážím každé chvilky, kdy jsem tady, což mi pomáhá, když mám tendenci se naštvávat, ulívat, nebo propadat beznaději...

Někdy mi chybí, že si tu nemám moc s kým popovídat o tom, co se během dne stalo, nebo prostě jen tak. S Ewou to jde jen do určité míry, saloši jsou vytížení a jede se k nim přes půl města, takže mi vlastně zbývají jen starší děcka, což je na jednu stranu fajn, ale … jazyk, atd. Překvapilo mě, že se mi těžko povídá z lidmi z Česka. Přijde mi, že jsou všichni strašně daleko, a to nejen geograficky … nějak nikdo moc nechápe, že se mi líbí upatlané maršutky a ráda čuchám naftový odér, který je tu všudypřítomný. Že mám ráda místní, i když velká většina z nich by podle našich měřítek spadala do kategorie nesamostatných, nedospělých lemplů. Že se mi tohle všechno líbí, protože to prostě patří k téhle zemi, k těm lidem tady, kteří jí tvoří, a i když touhle svojí povahou vytvářejí i její problémy, tak jsou to oni, díky nimž se tu cítím poslední tři týdny být doma. I když bych je někdy utloukla ( třeba když jsou po půlhodince angličtiny tak strašně unavení, že musí hodinku popíjet čaj), mám je hrozně ráda. Je to jako když máte rádi nějakého člověka, je vám s ním moc dobře, ale třeba je to zároveň i velký bordelář, výtaha a tak, časem si i tyhle vlastnosti oblíbíte, protože to k němu prostě patří… No, a tak to mám i já teď s Ázerbajdžánem  =)

Koukám, že to začínám ladit nějak moc do filosofčina, tak budu radši končit, mějte se dobře ve všech koutech světa, kde se právě nacházíte a pište, myslete a držte palce,

Salam aleykum,

Terka

Moje nová a snad i konečná adresa:

ASIA

Azərbaycan respublikasi

Bakı şeheri

Yeni Əhmədli qəseləsi

M. Rustəmov kuçesi

Ev. 21. Menzil 50

Tereza Dobiášová