BULHARSKO - Vojtěch Kolář a Karel Svoboda - PF 2014
Благодатна и свежа нова година 2014! Milostiplný a svěží nový rok 2014! Vojtěch a Karel
Celý dopis s fotkami si můžete přečíst zde
Na Bílém koni k nám přijel nikoli svatý Martin, jak se sluší na české luhy a háje, nýbrž velký mučedník Jakub Peršan (podle východního kalendáře 27. listopadu), a že byl jeho bílý kůň pořádně uřícený, lze soudit z množství mokrého sněhu, který dlouho nevydržel, ale aspoň na chvilku proměnil lesy Středního lesa (bulharsky Sredna gora) v bílou zimní idylku. Přes toto pohoří jezdíváme každý pátek ráno s otcem Petrem (mladším) do Staré Zagory a po mši sv. a snídani s tamními salesiány a dobrovolnicemi míváme dopolední (a po obědě i odpolední) katechezi a hodinu her pro děti z cikánské machaly. Ke katechezím, ale i k ostatnímu celotýdennímu pro-gramu pro děti (doučování, hry, kroužky) slouží tři pronajaté místnosti na okraji cikánské čtvrti, naproti škole, kam část našich dětí dochází. Proti zimní nepohodě je cen-trum vybaveno vícemé-ně fungující klimatizací (viz foto), hrami, hudeb-ními nástroji, sportovními potřebami a několika obětavými spolupracovníky, hlavně elánem a ná-pady sršící dvojicí Rosi a Desi (viz foto). Děti je berou spíše jako starší sestry (bulharsky káka) než jako učitelky. Do programu centra jsou více zapojeny naše spolu-dobrovolnice Jana a Magda. Naší dopolední katecheze se účastní jen několik dětí (které chodí do školy na odpolední směnu), po obědě jich bývá víc, asi pět až deset. Stálicemi našich katechezí jsou Mert a Veselin (viz foto).
Sněhu jsme si tedy užili jen dva dny, jinak bylo příjemně, hlavně listopad byl mnohem slu-nečnější a sušší než u nás a počasí přálo i oběma větším akcím, které se u nás konaly. První z nich bylo o druhém listopadovém víkendu setkání dětí, které byly v létě se salesiány na táborech. Přijelo jich bezmála dvacet. Byla to vlastně první akce, kdy jsme mohli poznat bulharskou (tj. neromskou) mládež a poprvé samostatně připravit část programu (viz foto z terénní hry).
Nejstarší účastníci tohoto potáborového setkání se pak stali i zdravým jádrem nového kursu pro animátory, který jsme zahájili o čtvrtém listopadovém víkendu. Adeptů na animátory bylo přesně dvacet a sjeli se k nám z několika řecko- i římsko-katolických farností ze všech koutů Bulharska. Snímky ze seznamovacího večera do-kazují, jaké autoritě se těší o. Petr (mladší), kterému je organisace kursu svěřena, i to, že my dobro-volníci jsme mezi naše animátory doslova zapadli. V dalším programu pak kromě samozřejmých věcí duchovních (tj. východní i západní liturgie, adorace a besedy o základech, na nichž by měl budoucí animátor stavět) převažoval pohyb a družná nálada (viz foto). Po dopoledních besedách jsme v so-botu odpoledne vyrazili po skupinkách do ulic Kazanlaku na herní stanoviště, jež měla poodhalit dynamiku skupin, schopnost spolupráce i pravou tvář jednotlivců (viz foto níže). V domě zatím ještě vrcholily přípravy na zlatý hřeb večera „Kasino Las Vegas“. Pořadatelé i hosté se před návště-vou kasina změnili k nepoznání. Hazard, marni-vost a opojení penězi (byť jen z papíru) působily docela nepředstíraně (viz foto). Další setkání s animátory nás čeká v půli ledna a moc se na ně těšíme. Za náš or-ganizační tým, jehož fotogeničtější polovinu vidíte na snímku (zprava: Karel, Magda, zasloužilý bulharský animátor-veterán Žoro), slibujeme, že budeme odhodlanější a připra-venější. Vás pak, čtenáři, prosíme o modlitbu za tyto mladé křesťany, jejich rodiny a domovské farnosti, protože právě oni jsou budoucností katolické církve v Bulharsku. Rok 2014 vyhlásil náš biskup Christo rokem rodin, po každé sv. liturgii se teď modlíme zvláštní modlitbu za křesťanské rodiny a budeme rádi, když se k nám v tomto úmyslu připojíte.
Máme i velmi radostnou novinu ze života naší farnosti. 16. listopadu přijala svátosti křtu a myropomazání (biřmování) jedna celá rodina, maminka Svetla a její dvě šestnáctileté dcery, ochrnutá Nina a slepá Galja, i jejich mladší bratříček Vasko, který chodí do první třídy. Dalším povzbuzením pro farnost byla duchovní obnova na svátek sv. Ondřeje, kterou vedl polský řeholník z Burgasu otec Michal, a narozeniny našeho otce Petra (staršího), které jsme oslavili 11. prosince.
A potom, jako ostatně každým rokem, přišly Vánoce. Česky (tj. s dárky, kaprem i výborným domácím moravským vánočním cukrovím) jsme je slavili s předstihem už o čtvrté adventní neděli, kdy se sjela celá naše komunita (dobrovolnice a otcové ze St. Zagory i z Jambolu) do Kazanlaku. V pondělí všichni zamířili zase zpátky do Staré Zagory na vánoční besídku pro děti z machaly, kde měla se svou scénkou vystoupit i naše kazanlacká Cigančeta. Jelikož však páni herci byli příliš zaneprázdněni a kompletní sestava obsazených rolí se vlastně ani jednou nesešla, spokojili se s tím, že v Zagoře zazpívali písničku a nechali se obdarovat tamním podezřele veselýn (viz foto) Dědou Koledou (bulharskou mutací Santa Klause či spíš Dědy Mráze). Vánoční scénka se nakonec za vydatné pomoci káka Desi secvičila na Boží hod ráno a sklidila úspěch ještě týž den po sv. liturgii. Druhým svátkem vánočním je ve východním kalendáři připomínka Přesvaté Bohorodičky a sv. Josefa Snoubence, kterou jsme slavili jako patrocinium našeho chrámu.
Na Stefanovden (27. prosince) dorazili naši „Italové“ (členové komunity, kteří momentálně studují v Turíně): Donbor, Suresh a Jarda. Ti se také s chutí ujali novoročního setkání mládeže (od pondělí 30. prosince do čtvrtka 2. ledna), kterého se účastnilo sedm dětí, převážně ze starozagorské machaly. Ty se během silvestrovského odpoledne proměnily ve filmové hvězdy a rozděleni do dvou skupin jsme natočili dva krátké filmy, které večer soutěžily na filmovém festivalu. Vznikla skutečná dramata, jež měla své hrdiny záporné i kladné (viz foto výše), jako sám život. Program posledního dne v roce nám svým dopoledním klaunským vystoupením zpestřili také francouzští skauti, kteří pravidelně koncem prosince navštěvují některé bulharské farnosti včetně té naší (viz foto níže).
Starý rok, ať už nám přinesl dobré či zlé, jsme vyprovodili se smíchem a legráckami, ale rok nový jsme přivítali na kolenou před Nej-světější svátostí, i když petardy, rachejtle a ko-lové tance na náměstí následovaly. Říkává se: Jak na Nový rok, tak po celý rok! Ale protože již staří latiníci znali, že slova sice dojímají, příklady však táhnou, dovolíme si Vám namísto planých rad zprostředkovat fotografie z prvního dne v roce a se sv. Pavlem troufale říci: Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle pří-kladu Kristova (1Kor 11,1). Lze těžko začít něčím originálnějším, prospěšnějším a závidění-hodnějším, než je svatá liturgie. Nemáme Pánu Bohu co dát, a jediné, čím jakž takž disponuje-me, je náš čas a touha. Kam jinam tyto dva živly položit než na oltář ke chlebu a vínu, aby Svatý Duch i nás proměnil v živé tělo Kristovo? Mějte odvahu nedávat přednost ničemu před láskou Kristovou, jak říká sv. Benedikt, protože všecko ostatní bez Jeho lásky nemá žádnou cenu. Láska Kristova ať Vás žene z kostela na hřiště a mezi přátele! Vždyť i Kristovo tělo se musí hýbat, sportovat, smát se a radovat. Ceňte si svých spoluhráčů a chvalte je, i když zrovna nemají úspěch a ani zdaleka se nemohou rovnat cikán-skému týmu snů z naší kazanlacké machaly. 7
Jezte střídmě a místo zasloužené siesty se znovu vrhněte mezi ty, kteří čekají na Vaše povzbuzení! Ublížíte-li svému příteli, nebo nepřispěcháte-li mu včas na pomoc (bit vpravo je Donbor), poproste jej za odpuštění, protože nikdy nevíte, kdy a na jak dlouho se s ním budete muset loučit (Suresh). A potkáte-li někoho, kdo má do andílka daleko (byť se třeba jme-nuje Angel jako ten na našem snímku), nepřistřihujte mu křídla, ale naučte ho létat!
Řiďte se těmito několika skromnými radami a my Vám garantujeme, že se stanete věčně mladými duchovními sympaťáky a dobyvateli srdcí pro Krista. Živé důkazy jsou mezi námi (viz foto). Je opravdu zázrak, že Bůh pro své nástroje dokáže a ne-zdráhá se použít jakýkoli materiál…
Ze srdce Vám všem, milí přátelé,
dobrodinci a čtenáři našich dopisů, přejeme:
Vaši dobrovolci
КАРЕЛ, ВОЙТО a spol.
