INDIE - Stanislava Matušinová - Vánoce v Indii

Vánoce v Indii.

Dopis je ke stažení zde

1.Dekorace, dekorace, dekorace!

Tak bych označila Vánoce tady.  Po té co jsem se rozkoukala dostala jsem za úkol vystřihování písmen, zvonečků a hvězd do jesliček. Protože je místní středisko rozsáhlé, zabralo mi stříhání snad celý den i víc.

U vstupu je vánoční hvězdou na věži ozdobený kostel, který je propojený s pokoji, s kancelářemi otců a kuchyní s jídelnou, kde pod santa clausovskou čepicí byly ukryté dárky pro otce a bratry (prvotně plánovaný stromeček mně někdo vyhodil). Hned naproti stojí učňovská škola, kde jsou veliké jesličky z papíru, dřeva a železné konstrukce s figurkami svaté rodiny, pastýřů a jiných zúčastněných jako u nás. Vedle učňovské školy vejdete do ubytovacích prostor pro kluky, kde ve druhém patře je i můj pokoj, který mám napůl s americkou dobrovolnicí Kate. Ve společenské místnosti v přízemí jsou menší jesličky a vánoční stromeček pro studenty a kluky od cca 10-17 let. Přes okno je vidět velké staveniště, kde se staví jednopatrová škola (konečně!). Když přeskáčete pytle s cementem a dřevěné klády dojdete do Maklamane- ubytovací zařízení a škola pro děti od 5-12 let, které před tím nechodily do školy a pracovaly ve fabrikách či na polích. Učí se zde 1 rok a po té jsou zapojeny do státních škol.

2.Maklamane moje práce!

Zde trávím nejvíce času, jako dozor, jako učitelka angličtiny, jako pomocník při pracích, jako ošetřovatelka bolístek, jako polštář, jako kamarád při hrách, jako švadlena, jako knihovnice v Evině knihovně (předchozí dobrovolnice za pomoci hodných lidí vytvořila anglickou knihovničku), jako zákaznice místních „kadeřnic“ (i přes používání svého hřebenu jsem dostala vši), jako pomocná učitelka, jako vychovatelka, jako konzultantka dekorací (vždy musíte pochválit a nedovolí vám udělat dekoraci jinak), jako informátorka, jako doručovatelka vzkazů, jako servírka jídla, jako zásobovačka pitnou vodou, jako...........

3.Vánoční oslava.

Znamená, že se v neděli před vánoci sejde všech cca 200 dětí a tančí, zpívají a mezi tím jsou velkolepé projevy.

4.Půlnoční.

Protože v Indii nemají vánoční prázdniny, slaví vánoce v noci. Požádala jsem otce Sidju, jestli můžu jet sním na půlnoční do vesnice, kterou má na starosti. Mše se zpěvy v kannadštině byla krásná a po té jsme navštívili místního kněze, který už za měsíc bude převelený jinam. Otcové si připíjeli whisky naředěnou vodou a já dostala indické pivo (zprvu slabé zdá se, avšak silně klame).

5.Ryba a bramborový salát!

Ráno 25.12 nám snídani připravily sestry v jejich středisku, které je vzdálené asi 5minut chůze. Tam také ubytovávají děvčata (cca 50), která chodí do místních škol. Jaké bylo překvapení, když na stole byla ryba a bramborový salát! Vtipkovali jsme se sestrami celou dobu a bylo to příjemné setkání. Nejvíc mě potěšil po třech týdnech čistý a voňavý ručník v jídelně (u nás je to chlapi sobě:-))!

6.Vánoce jsou svátky klidu!

Tady v Indii to platí dvojnásob. Po té, co týden před vánocemi chystali jesličky do tří do rána, tak 25.12 celé odpoledne bratři prospali. Oba dva v křesle, jeden v Maklamane, druhý v jídelně.

Protože pan ředitel byl na pohřbu své maminky a vracel se až 26.12, slavili jsme vánoce s otci a bratry u nás na Štěpána. Šli jsme na večeři do místní hotelové restaurace. Dozvěděla jsem se spoustu informací- např. že indové nemají černé pivo, že si do vína přidávají cukr, že většina otců je z Keraly (sousední indický stát), že stavba školy má být v březnu hotová, ačkoli zatím je vidět jen výkopy a základy ....

Dárečky pro 6 mužů, moje smrt = nápor na mojí hlavu, hra na zvěda, půl dne měření ....

Některé dárečky jsem měla už z ČR, ale ostatní jsem nakupovala. Nakupovat svetr pro bratra v místním obchodě je nevšední zážitek. Vyskládají vám všechny regály a posléze se vám snaží vnutit vše co mají.

8.Střídání stráží

Spoustu zaměstnanců, bratrů i otců odjíždí domů na vánoce, ale zase přijíždí návštěvy-kluci nebo zaměstnanci co tu byli....Navštívil nás bratr Deoráž, který byl v Maklamane celý loňský rok s Evou a pověděl nám, jak to tady bylo. Některé změny ho upřímně mrzí. (Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo, bohužel - bohudík ?....)

27.12 se vrací bratr Josef (neuvěřitelný člověk, dokáže zvládnout 200 dětí mávnutím ruky) a jsem ráda že mu mohu vypomáhat. Většinu času jsem trávila ve Snehalaya, protože všichni kromě jedné zaměstnankyně jeli domů.

 9.Jak na ový rok, tak po celý rok!

Ráno s dětmi do farního kostela přes půlku města. Odpoledne Snehalay až do večera. Hraní her a dopomoc s čím je třeba. Snad už je konec vším!

To byly vánoce! Máme dvě malé kravičky – jedna je pojmenovaná Vánoce, druhá Nový rok.