KONGO - Jana Červenková - 1. dopis
O svých zážitcích z Konga píše dobrovolnice Jana
Originální dopis s fotkami najdete zde
Drahá salesiánská rodino a ostatní přátelé a příbuzní,
ráda bych se s Vámi podělila o několik událostí a zážitků z dětského sirotčince v Africe. Když si promítnu v paměti dopisy od dobrovolnice Bětky, která je již nyní v ČR, tak musím říci, že se události tady v Bakanja odvíjí obdobně.
Můj příjezd byl pro mne zajímavý, protože jsem vůbec nepotřebovala čas na adaptaci, zvykat si na prostředí. Přijela jsem a bylo to, abych tak řekla… přirozené. Příroda je tady stále zachovalá a silná a v říjnu mě tu přivítaly „ohnivě zbarvené stromy“, které se staly také předlohou pro jeden z prvních obrázků.
A co děti?
Příjezd byl jeden velký zážitek, takže jenom vím, že bylo pro ně těžké zapamatovat si moje jméno. Teď ho slyším denně nespočetněkrát. Když však někam zabrousím poprvé, zaslechnu i „Bětko“, což mě jen utvrdí, že tu Bětku všichni znali a měli rádi. Také se tu v okolí rozmáhá „ahoj“. Skoro až někdy zapomenu, že nejsem v ČR :-).
Také se tu každý chce hned fotit a pózovat a děti vás každou chvílí žádají o telefon nebo fotoaparát. Tak se tu fotíme všichni navzájem :-) .
Hned po příjezdu mi řekli, že 12. prosince je význačný večer, pro který je potřeba vytvořit s dětmi dárky pro salesiánské sponzory – tak jsme se do toho pustili…
Měsíc říjen – můj příjezd
S dětmi jsme vyráběli výrobky ze šňůrek a tkaniček. Tkaničky se staly fenoménem a každou chvíli mě o ně někdo žádal.
Pracuji také v Magone, kde jsem v říjnu zkoumala nový typ materiálu pro výrobu keramiky. Děti mě často v dílně navštěvují a i když měly ze začátku ztížený přístup, prosadila jsem si, že s nimi po práci mohu v dílně zůstávat.
V tomto měsíci jsem také poprvé navštívila vězení pro děti. Do vězení mě doprovázel sám prezident vězení a dal mi speciální povolení, že kdykoli budu chtít navštívit vězení a donést něco dětem, pojede tam se mnou a nemusím tedy žádat o vstupní kartu.
Měsíc listopad
V listopadu jsme modelovali výrobky z hlíny a po vypálení v peci jsme je i malovali. Není to tak jednoduché zkoordinovat tolik dětí a také je nutné dávat pozor, ať se nic zbytečně nerozbije a záhadně „nezmizí“. :-)
Měsíc prosinec
V prosinci jsme vyráběli bižutérii, kluci jsou opravdu zdatní. Z papíru jsme lepili náhrdelníky, náušnice, prsteny.
Knihovna
Knihovna, kde si děti i hrají, je velmi žádaná, děti v ní chtějí být každý den. V knihovně byl zaveden výpůjčkový systém, kdy si děti vyžádaly hračku nebo knížku a po zápisu do knihy si s ní hrály. Ale stejně nebyly úplně spokojené, protože si vypůjčené věci často zaměňovaly. A hodně dětí v jedné místnosti bylo náročné i pro mě. Vymyslela jsem proto nový způsob pobytu v knihovně. Děti se v knihovně střídají, ať jich není tolik a mohou si hrát s hračkou, kterou chtějí.
A jak je to s francouzštinou ?
Hned po příjezdu se mě veřejně zeptal jeden kluk, zda si s ním dám v sobotu v 10 mariáš. Chvíli jsem zapřemýšlela, pak jsem souhlasila, myslela jsem, že je to karetní hra, a on se chtěl, jak asi tušíte, ženit. Ale teď je to snad s tou francouzštinou lepší … :-).
Posílám spousty pozdravů.
Přeji hodně Božího požehnání / Jana
