Hledáme nástupce dobrovolnice Bětky v Kongu
Kdo převezme štafetu českých dobrovolníků v Kongu příští školní rok? V přípravě letošních dobrovolníků zatím není nikdo, kdo by uměl francouzsky a byl schopen tak nastoupit na toto místo. Nevíte náhodou o někom?
Zdravím všechny z aktuálně deštivého Konga,
od začátku záři 2012 působím jeden rok jako dobrovolnice v salesiánském středisku Bakanja Centre v Lubumbashi, druhém největším městě Demokratické republiky Kongo. Nachází se tady internát a základní škola pro kluky ulice. Na rozdíl od evropských zemi to je v Kongu docela rozšířený fenomén, děti buď přijdou o rodiče, od rodiny utečou nebo jsou vyhnáni, často s osočením, že jsou to čarodějové a způsobili nějaké neštěstí v rodině. A tak konci na ulici, ačkoliv jim může byt třeba jen šest nebo sedm. Salesiáni se je snaží z ulice dostat a ideálně vrátit zpátky do rodiny - pokud se to ale nepodaří a dítě se na ulici vrátit nechce, přichází sem k nám, kde bydlí celoročně na internátu a chodí do školy.
A právě do tohoto centra přijíždí už od roku 2005 české dobrovolnice a starají se tu o kluky, kteří často nikoho jiného nemají. Každá z nás dělala trochu odlišnou práci podle svých možností, já konkrétně učím slabé žáky ze všech tříd čtení a psaní, aby se nemuseli vrátit do nižší třídy, a zkouším psychologicky doprovázet některé problematické kluky, aby překonali čas krize, která občas přichází, když se sem dostanou nově a musí se přizpůsobit novému prostředí, znovu přijmout pravidla a řád a nové lidi kolem sebe. Stejně důležité ale je, a to je pro všechny dobrovolnice společné, že tu s nimi někdo je, tráví s nimi volný čas, povídá si s nimi a sdílí zkušenosti, když je třeba, tak pomůže nebo poradí a aspoň maličko tak nahradí chybějící nebo nefungující rodinu.
Ačkoliv jedna dobrovolnice na všech šedesát kluků, které tu máme, samozřejmě nestačí, ze zkušenosti se všemi předchozími dobrovolnicemi je jasně vidět, že i to málo má velký smysl, často tady slyšíte jména dobrovolnic nedávných, ale i těch, které tu působily už před pěknými pár lety. A až tady si uvědomuju, jak velkou ''přidanou hodnotu'' takovému dobrovolnictví přináší kontinuita - tedy to, že tu je každý rok někdo, kdo se dětem věnuje a s jehož pomocí můžou salesiáni počítat. Ne že jeden rok někdo přijede a další ne, pak zase ano... a letos je právě tahle kontinuita ohrožena. V Kongu se totiž mluví francouzsky, a tak je potřeba francouzštinu aspoň trochu ovládat už před příjezdem. V roční přípravě na dobrovolnictví Cagliero, které organizuje Sadba, letos ale bohužel nikdo takový není. Ale ještě pořad je možné se do přípravy zapojit!
A tak chci vyzvat všechny (i zatím skryté) dobrodruhy, kteří přemýšlejí o tom, že by se rádi stali dobrovolníky a umí trochu francouzsky - napište a přijeďte už na další přípravný víkend. A pokud ne vy, prosím o šířeni zprávy dál. Kluci tady v Bakanja někoho potřebují a už teď se ptají, až já budu muset odjet, jestli přijede nějaká další Česka (nebo Čech:)). Děkuju a posílám africké pozdravy ode mě i od kluků!
Alžběta Žáková
