KONGO - Barbora Botková - Jambo!

KONGO - Barbora Botková - Jambo!
1. října 2008

Zdravím vás všechny poprvé z Lubumbashi.

Cesta byla únavná, ale bez komplikací. Dorazila jsem včas, dokonce i moje zavazadlo, takže úvod se vcelku vydařil. Za ty dva dny co tu jsem už znám spoustu kluků.  Ne sice jménem - to asi ještě nějakou řádku dnů potrvá, protože každý má tak tři jména, francouzská, svahilská, případně i vlastní invence -což je ta nejhorší varianta (např. Madžangulu-Kro-Kro), z nichž každé používá různě, zrovna podle chuti a nálady – ale aspoň je jakžtakž rozeznám podle obličeje. Nejsou všichni stejní, jak si většina příslušníků bílé rasy myslí J. Navazování kontaktu tu není opravdu žádný problém: kluci se na mě hned vrhli, povídali jsme si a za chvilku se už chtěli vodit za ruce, mazlit se a pusinkovat. A to nejen ti malí J. Nedělní program je tu docela volný. Ráno mše, tančení, hry, mě docela zaujala hodina jakéhosi hybridního bojového umění, které jeden ze starších zkušenějších kluků (maître-mistr) učil mladší. Myslím, že to měl částečně odkoukané z akčních filmů s Van Damem, který je tu pravděpodobně hvězda první velikosti (nevím nevím, jestli Pat a Mat a Krteček, které jsem si přibalila, budou konkurenceschopní), ale musím uznat, že to mělo i jakýsi duchovní náboj. Bylo to i dost o koncentraci, takové cvičení na výdrž i obratnost. Taky se mi líbilo, jak se starší kluci věnovali těm mladším. Teď přes týden jsou všichni ve škole, učí se od osmi do tří.

O práci tu opravdu nouzi mít nebudu. Dopoledne budu učit v Magone, což je jakési učiliště hned vedle Bakanja cetre, kam taky chodí kluci z ulice nebo z chudých rodin. Učí se tu řemesla jako zednictví, kovářství, keramiku, ševcovství nebo automechaniku. Já bych měla mít na starosti rozvoj umělecké stránky řemeslné činnosti. Ještě přesně nevím, jak to provedu, ale něco snad vymyslím. Dost mě láká představa barevného a veselého areálu, kde by se děcka cítila dobře. Je tady k tomu spousta prostoru – volných nevyužitých zdí, v podstatě bych tak mohla navázat na práci holek a trochu tady to prostředí zútulnit. Zatím ale nic konkrétního neplánuju, spíš se jen dívám a snažím se moc nepřekážet, dle instrukcí se na všechno jak blbec pro jistotu desetkrát ptám, abych si to hned od začátku nezavařila u místní komunity nějakým přešlapem. Od toho tu je maman Annie z Belgie, starší moc milá paní, která mě tu už provedla a ochotně zodpověděla všechny dotazy. V podstatě všichni jsou tu na mě zatím moc milí, doufám, že jim to vydrží, až začnu něco dělat…

Christine, která tu má na starosti doučování slabších dětí, mi ukázala i knihovnu, kterou Gabča s Ivou krásně zařídily. Musím se v ní co nejrychleji zorientovat, abych ji mohla bez ztrát na vybavení zprovoznit. To se tu zjevně často stává, pokud člověk nedává na kluky pozor. Musím trochu proniknout i do svahilštiny, abych se dorozuměla i s těmi nejmenšími, kteří francouzsky neumí. Zatím se zmůžu jen na pozdrav jambo! Jak se máš? Dobře! Jak ses vyspal? Jmenuji se Barbora (mají v tom ještě trochu zmatek, většinou na mě volají Bara Bara, Bora Bora, nebo Bara Bora! Nejčastěji tu zatím slyším větu „tonoseki?“ = ton nom, c´est qui? – Jak se jmenuješ?), děkuji a pár sloves, která v singuláru i vyčasuju díky slovníčku, který zpracovala Jitka. Není to žádná sláva, ale nějak se začít musí a kluci ocení i to málo. Pořád se ptají na holky - Ivu, Evu, Gabču a Jitku – jestli je znám, co dělají a jestli jsou už vdané J.

Moc ráda bych se pochlubila tím, jak jsem statečná, odolávám tu tvrdým domorodým středověkým podmínkám a každý den bojuju o přežití (to je obrázek, jaký si udělala většina mých známých, když jsem jim řekla, že jedu na rok do Konga), ale bohužel bych si vymýšlela. Ubytování mám na místní poměry naprosto luxusní, jídlo je tu výborné a vydatné, počasí je taky snesitelné, i když mi dost vadí všudypřítomný prach, kterého má člověk za chvíli plný nos i oči. Déšť je prý ale zatím v nedohlednu, tak si budu muset zvyknout.

Toť zatím vše, moc zdravím všechny – ty co jsou doma, i ty, co už nějakou dobu slouží ve své nové domovině J. Doufám, že se vám tam všem líbí a přeju hodně štěstí a pevné nervy, pokud je budete potřebovat!

Bára

DMS pro Adopci nablízko!

Projekt Adopci nablízko můžete podpořit prostřednictvím služby DMS, kterou zajišťuje Fórum dárců.

Jak přesně dárcovskou SMS poslat pro jednorázový příspěvek

Do textové zprávy napište: DMS ADOPCENABLIZKO 30
Cena této DMS je 30 Kč

DMS ADOPCENABLIZKO 60
Cena této DMS je 60 Kč

DMS ADOPCENABLIZKO 90
Cena této DMS je 90 Kč

Zprávu zašlete na tel. číslo: 87 777 


Jak přesně dárcovskou SMS poslat pro dlouhodobou podporu

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 30
Cena této DMS je 30 Kč měsíčně.

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 60
Cena této DMS je 60 Kč měsíčně.

DMS TRV ADOPCENABLIZKO 90
Cena této DMS je 90 Kč měsíčně.

Zprávu zašlete na tel. číslo: 87 777 

Více informací naleznete na www.darcovskasms.cz.

Pomáhejte s námi

Staňte se členem Klubu přátel a pomáhejte se námi!

      • 860 Kč - přípravný víkend pro jednoho dobrovolníka

      • 320 Kč - den práce dobrovolníka v Indii
        o        V Indii momentálně pomáhá: Martina Švehláková (jih)

  • 650 Kč - 2 týdny pojištění pro jednoho dobrovolníka v Zambii:

           o       V Zambii momentálně pomáhá: Marie Procházková, v Indii Jakub Honěk a v Bulharsku  Václav Jakubíček, Dorota Sedláčková, Jan Tomiga a Kateřina Váňová. 

    Registrujte se ZDE......

    ... a pomáhejte s námi!