LESOTHO - Eva Sobková - Novinky

23. 8. jsem byla v Romě. Město leží pár kilometrů na jih od Maseru. Šli jsme pěknou procházkou na historická místa a cestou míjeli kulaté chýše, hrající si děti, barevné prádlo na šňůrách, stáda krav a ovcí, s úctou jsme koukali na hory a skály. V Romě sídlí také National University of Lesotho. V obrovském areálu studuje 11000 studentů z Lesotha, Svazijska, JAR, Botswany, Zimbabwe, z dalších států Afriky a občas i Evropy. Většina studentů zde i bydlí. Někde jsem četla, že univerzita patří mezi nejkosmopolitnější na světě, co do počtu národů zastoupených mezi studenty i profesory. Budovy jsou nižší, ulice uklizené, prostředí vědecké, knihovna obrovská...a pak jste zpátky na hlavní silnici Romy a jde proti Vám stádo krav.:) Univerzita byla založena evangelickými misionáři, které sem pozval král Mošeše I.

Naše školka Laura Vicuňa patří mezi dalších 42 registrovaným ve městě, (pak je tu ještě nepočítaně sousedských zařízení typu pohlídám dítě, dostanu peníze). Děti nosí zelené nebo černé uniformy, jak jsem pochopila, mnohdy je to jejich jediné slušnější oblečení. Školka je církevní a placená. Ne všichni rodiče si však mohou dovolit tyto poplatky platit a ne každé dítě má rodiče. Sestra (Motselisi z Lesotha), která školku vede se snaží lidem vycházet vstříc, pokud vidí z jejich strany snahu a zájem. O školku se dobře stará, pro děti udělá první poslední. Dokonce jsem s ní jela do Hlotse ke speciální pedagožce se čtyřmi dětmi, které mají závažnější problémy.

Režim ve školce je následující: Děti od půl osmé do půl deváté, kdy je nástup, přichází do školky a volně si hrají, po nástupu vpochodují do třídy a procvičují angličtinu formou různých písniček, říkanek, her... zní to idylicky, ale máme ve třídě šedesát dětí na prostoru 4 krát 4 metry. Jsou to vlastně dvě třídy spojené na určité aktivity. Pak je svačina – kyselá kaše z kukuřičné mouky a vody.  Potom něco malují, procvičují psaní, čtení a čísla. Někdy můžu jen zatnout pěsti a tiše skřípat zuby, když vidím, jak se snaží naučit psát klučíka, který neumí držet tužku... Dělám co můžu, kreslím, vybírám básničky, vysvětluji. Naštěstí je moje kolegyně hodná starší paní, otevřená novým věcem, s láskou k dětem a se smyslem pro humor. S tou druhou učitelkou je to horší. Sedí, vrtá se v nose a uchyluje se k tělesným trestům… Kolem desáté hodiny jdou děti ven. Mají houpačky, pískoviště, kluci válí staré pneumatiky sem a tam a holky si vážou na záda plyšáky jako miminka.:) Potom následuje další blok angličtiny podobný tomu prvnímu a po něm oběd. K obědu je papa s mlékem, se zeleninou, luštěniny, rýže nebo sójové boby. A tak pořád dokola. Po obědě jdou někteří domů, někteří čekají na rodiče nebo sourozence. Školka není možná ideální, ale na zdejší poměry je dobrá (a rozhodně lepší než ulice).

O víkendu 12. – 14.9. jsem jela s irskými dobrovolníky (projekt twinning of kingdoms) do hor, do vesnice Malealea. Vyjeli jsme v pátek kolem čtvrté, po cestě se setmělo a když jsme sjeli z asfaltové silnice na prašnou, po níž jsme pokračovali dalších sedm kilometrů, už byla úplná tma. Nebe bylo jasné, spousta hvězd. Bydlela jsem v kulaté chýši s irskou umělkyní neustále sbírající přírodniny. Malealea je vesnice roztroušená po kopci, kolem jsou vysoké hory. Malealea lodge je ubytovací zařízení, které dává práci mnoha lidem v okolí a podporuje Lesotho všemi možnými způsoby, dobře tam vaří i nabízí projížďky na koních po okolí. Poprvé jsem si tam připadala jako turista. Zvláštní. Jeli jsme na koních k sanským malbám, šli na výlet, dělali jednu fotku žlutých květin za druhou, pěli ódy na krajinu, hory, Lesotho… rozdali sladkosti dětem v jedné vesnici, debatovali o budoucnosti téhle země a večer si k nám k ohni přisedli jihoafričtí motorkáři z Bloemfonteinu (hlavní město Free State). Mluví anglicky, ale hlavně afrikánsky, což je jazyk příbuzný holandštině. Když jsme si povídali, nešlo nevidět, jejich rasistické sklony. Ale s některými jsem si ráda popovídala.

A ještě poslední novinka. Včera po dlouhé době pršelo. Indický a Atlantský oceán spojily síly a poslaly nám přes hory na jihu bouřku, kroupy a hlavně aspoň trochu vody. Na horách napadl sníh, který už nikdo nečekal.

Eva Sobková