NĚMECKO - Lenka Prasličáková - 1. dopis

Zdravím všechny,

dobrovolníky, příbuzné, známé i neznámé. Posílám svůj první dopis po 2 měsících a půl plna tolika zážitků, že je těžké všechny uvést a popsat. Pokusím se, však uvést některé základní informace o místě kde se nacházím a pár zajímavostí k tomu.

V Benediktbeuernu, místě kde působím, se zdravíme Servus! Hallo! Grüß Gott! Anebo také „firty“ a „christy“, ale bohužel netuším, jak se tyto pozdravy správně píšou.

Benediktbeuern leží pár desítek kilometrů pod Mnichovem a pyšní se krásnou přírodou. Je zde klášter, kde působí salesiáni Dona Bosca a fungují zde dvě střediska určená pro mládež (cca kolem 15 let) – JUHE a Aktionszentrum.

Já pracuji v Aktionszentru. Zde se pořádají třídenní orientační dny, jejichž obsahem je řešení různých témat zaměřených na budoucnost, životní hodnoty, vztah k Bohu, na práci v kolektivu apod. Ve volném čase si ve středisku mohou všichni zapůjčit různé hry, je tu také možnost kreativní činnosti v podobě batikování, emailování, výroby náramků z korálků, a lezení na horolezeckou stěnu. Já mám na starost kreativní činnosti, dále pomáhám referentům s přípravou kursu, a pořádáním her. Zatím jsem pomáhala u témat týkající se komunikace a stresu, společenství, lásky a partnerství. Líbí se mi, jakým způsobem jsou témata pojata. Nejde jen o výklad teorie, ale zejména o diskuzi ve skupině nebo malých skupinkách, kreativního ztvárnění různých případů, učení se pomocí her apod. Je zajímavé pozorovat jak každá skupinka nebo individualita myslí jinak. První den, když školní třída přijede, jim ukážeme celé středisko a vysvětlíme kde co je, co se kde smí a nesmí apod. Poté jdou všichni na oběd a začne se s tématem. Večer bývá zábavný v podobě různých her, které pro ně vymýšlíme. Druhý den se pokračuje s tématem nebo je další nové. A večer je kreativní, třída připravuje rozlučkový program na ráno – např. moderování rozlučkového rána, hudba, dekorace místnosti, ztvárnění příběhu, květiny přání, na které se napíše, co se přeje např. školní třídě, pak se květiny položí na vodu a každý si pak může jednu vylovit. Ráno pak probíhá už samotné rozloučení, napíše se zpětná vazba pro nás a provedeme všechny ještě po klášteře. Po obědě odjíždí všichni domů a my uklízíme :-) Mimo kursů, zde pomáhám rovněž na recepci, kde poskytuji informace (pokud teda zrovna rozumím, co se po mně chce, moje němčina není nejslavnější, a pokud na mě někdo mluví bavorskou němčinou, tak je ještě neslavnější), půjčuji hry, chodím s poštou, pomáhám v kuchyni, doplňuju automaty na nápoje, kopíruju různé materiály pro kursy a např. teď na podzim shrabávám listí ze zahrady, zanedlouho mě čeká odklízení sněhu :-)

Lidé jsou zde moc milí a pořád se mě ptají, zda se mi tu líbí a jestlipak se mám dobře. V říjnu jsem jela na týden zpátky do Čech kvůli státnicím a musím přiznat, že bez podpory lidí zde (i ostatních) bych to asi nezvládla. Je to taková moje další rodina. Jsem tu vlastně ještě s dalšími 8 dobrovolníky, z nichž 6 jsou Němci, kteří nastoupili na dobrovolnou službu po maturitě (Freiwilliges Soziales Jahr). V Německu je docela typické, že po maturitě se chodí někam na rok na dobrovolnou službu. A další dobrovolník, který je zde rovněž jako já přes evropskou dobrovolnou službu, je z Itálie. Všichni dobrovolníci jsou rovněž milí, přátelští a zábavní.

Minulý víkend jsme byli na poznávacím výletu s dobrovolníky a ostatními pracovníky Aktionszentra v Telfsu. Ten leží v Rakousku blízko Innsbrucku. Ubytováni jsme byli ve františkánském klášteře. Měli jsme mimo poznávání ostatních rovněž možnost přemýšlet nad Písmem a absolvovali cestu na jednu horu v blízkosti, a abych nezapomněla, na konci září jsem se svým italským kolegou absolvovala 10 - denní seminář EDS ve Würzburgu. Bylo to fajn, poznala jsem ostatní dobrovolníky, kteří v Německu rovněž působí a zjistila, na kterých projektech pracují. Bylo to zajímavé, poučné a zábavné. Navštívili jsme společně všichni i Norimberk a poznali něco z historie města. Na skoro celou dobu pobytu se ujala hra s kolíčkem na prádlo, kterou jsem si přinesla z Čech. Tak pokud budete chtít někdy někdo zabavit lidi staré kolem 25 let, tak vřele doporučuju. Smyslem je, že se musíte zbavit kolíčku a přichytit ho na někoho jiného. Zvláštní bylo, že jsme začali se 3 kolíčky a skončili asi s 8. Nicméně 10 dní bylo na mě docela dlouho, i když se mi tam líbilo, a těšila se už zpět do Benediktbeuernu. Když to shrnu, jsem tu moc ráda, a v němčině se den ode dne zlepšuju (tvrdí mi to tedy ostatní, tak snad mají pravdu), naučila jsem se tu spoustu nových věcí, které můžu dále využít a už se těším na další kursy s mládeží, anebo na shrabávání listí (na utřídění myšlenek a odpočinutí si od němčiny je to jedna z nejlepších činností), a vlastně už brzy na odklízení sněhu :-)

Bohužel nemohu poskytnout žádné fotografie z Benediktbeuernu, jelikož nevlastním žádný fotoaparát. Nicméně se pokusím do příště sehnat nějaké fotografie od mých kolegů.

Mějte se všichni krásně . ),

Lenka