Mytí podlahy po africku
Kolik si myslíte, že spotřebují kluci jaru na umytí sprchy a záchodků? Odpověď hledejte v článku, který mimo jiné přináší i malé "eko-zamyšlení".
Kluci se do toho pustili bez jakýchkoli keců a pečlivě pracovali – hlavně ti starší. Ti mladší dělají stále šaškárny. Vydrhli záchod dlouhou štětkou zevnitř, prkýnko zvenku a celé na to vylili kýbl vody. A pak vydrhli podlahu kartáčem na tyči (opravdu se snaží nepoužívat ruce, nedotýkat se špinavých věcí) pomocí spousty vody a tuny jaru (každý den cca litr až dva jaru). Vodu pak vymetli košťaty ven mezi živý plot. Rostlinám to dle nich nevadí. Co je však zajímavé je, že vůbec neřeší umytí záchodu zvenku, na stěnách jsou sem tam rozetřená hovna a dveře by potřebovaly velmi dlouho drhnout.
Říkala jsem si, jak je možné, že vyčistí jen malou část a zbytku si nevšímají? Opravdu byli spokojení. A na mé otázky nechápavě mlčeli. Moje zásady hygieny trpěly. Hodně. Šla jsem ven a sedla si na krásné nádvoří a snažila se myšlenky prostě běžet a uklidnit se. Dívala se na tu spoustu jaru a vzpomínala na to, jak doma šetříme. Jak někdo koupí ekologický jar a má z toho dobrý pocit. A pak se mi to spojilo dohromady. My jsme totiž stejní. Šetříme na svém malém místě (domov, škola, Česko), ale to že obrovský kontinent jako je Afrika vnímá ekologii jinak, toho si nevšímáme. Nikdy jsem se nezajímala o mezinárodní organizace řešící otázky planety jako celku.
Zachráníme planetu?
Jak vypadá můj den a co vlastně dělám?
Ráno v 6 hodin jdu na ranní chvály a modlitbu. Poté je snídaně v komunitě Salesiánů. Kluci jsou už ve škole a já jsem zatím každý den dělala něco jiného – někdy čas pro sebe vyprat apod., vypomáhání s úklidem s domově, učím se vařit od kuchařky Charity. Spolu s ní chodím ve středu na trh, kde strávíme celé dopoledne. Učíme mě mluvit Twi, ale tak, že na mě prostě mluví :D. Odpoledne kluci přicházejí, mají oběd, poté si perou školní uniformy, mají hodinu na každodenní úklid domu a hry (nejčastěji fotbal, postupně budeme ale s Miou nabízet alternativní činnosti). V 6 hodin večer je růženec, sprcha, večeře a čas na studium. Večerní modlitba a spát. Přicházím na pokoj kolem 9.30 a unavená usínám.
V sobotu je více úklidu a čas pustit se do něčeho pořádného. Včera jsme pekli chleba – asi jako naše bulky, ale v počtu cca 300 kusů. Nejvtipnější je trouba, kterou jsem do té doby nikdy nikde neviděla. V neděli je mše ve farnosti a osobní volno. O víkendu se nemodlí růženec, ale ve tři hodiny je korunka k Božímu milosrdenství jako modlitba za všechny, kteří nás podporují (peněžně, materiálně, modlitbami) a za naše rodiny. Tuhle chvíli i každé ráno myslím na všechny, kteří mi pomohli a myslí na mě.
Čas letí, každý den je jiný. A tak jen nevěřícně koukám, co je za datum. Během dne se mi ale i stýská po mnoha věcech či lidech. Jsou to dvě konstanty – užívání si Ghany a vzpomínání na domov. A jsem jen zvědavá, co přinese další den a celý tento rok.
Potěšení a mimoafrické postřehy
v Ghaně:
- stejný typ pračky jakou mám doma (i se stejnou znělkou)
- krabicové víno s nápisem: červené víno v češtině, polštině, slovenštině a asi maďarštině (vyrobeno ve Španělsku)
- někdy večer koukáme na filmy: nejčastěji Avangeres
- nejpoužívanější tiskárna je Canon 1005
- americké a evropské pop písničky
Co mě tady potěší strašně, strašně moc
- Když jdu ráno do Boy´s home a bratr Mezija mi půjčí kolo.
- Zazpívaná píseň na přivítanou od salesiánů v noviciátu (vícehlasně, mužské hlasy).
- Palačinky po ránu, které jsem usmažila.
- Italské expresso v minihrníčku, když jsem velmi unavená.
- Dárek – papája od našeho zahradníka.
- Když jsem dostala čokoládu.
- Zmínila jsem se, že by se mi hodila fixa na tabuli a za dva dny jsem ji dostala.
- Bouřky.
Petra Šmardová