Už jsem si tu zvykl
Pavel Schnirch posílá druhý dopis z Anglie.
Anglie 21. 11. 2017
Ahoj!
Zdravím po delší době do Česka. Už jsem tu něco přes dva měsíce a nemůžu si stěžovat. Myslím, že jsem si konečně zvykl na to, jak to tady funguje, víc jsem se poznal s lidmi, se kterými tu žiju a pracuju a mám pocit, jako by to byla moje druhá úžasná rodina.
Už jsme měli hodně orientačních dnů s dětmi z různých škol, moc si to užívám. Občas je to hodně práce, ale děcka to umí vrátit zpět hlavně svojí energií a nadšením, a to je pro mě největší odměna, když vidím, že ta práce za to stála.
Kromě toho jezdíme i do jiných salesiánských středisek dělat program pro tamější děti nebo na nějaké akce. Díky tomu víc poznáváme salesiánskou komunitu po celé Anglii, třeba v sobotu jsme byli celý den v Liverpoolu.
Taky máme za sebou týdenní podzimní prázdniny. S ostatními dobrovolníky jsme se vydali na týden do Londýna, spali jsme u jedné dobrovolnice, který bydlí blízko.
Jeden víkend mě tu navštívila moje sestra, bylo super ji zase vidět a popovídat si
v češtině.
Salesian Youth Ministry
Minulý víkend jsme tu měli velikou událost: Salesian Youth Ministry. Do Savio House přijeli salesiáni ze čtrnácti různých zemí (ale z Česka nikdo, jenom naši bratia zo Slovenska). Udělalo mi to velkou radost, z Bratislavy přijel moc prima salesián s jednou zaměstnankyní, která tam pracuje ve středisku. Dál tu byli salesiáni z Malty, Rakouska, Německa, Belgie, Francie, Itálie, Maďarska, Indie, Irska, Slovinska, Španělska, Polska a samozřejmě z Anglie. Byl to moc pěkný víkend, měl jsem možnost popovídat si s různými salesiány z různých zemí a slyšet zajímavé přednášky. Zároveň to bylo dost práce – servírovat jídlo pro sto lidí a umývat po nich nádobí…
Tento víkend v sobotu jsem měl narozeniny. Večer jsme přichystali v hlavní hale stolky s jídlem tak, aby to vypadalo jako v anglické hospůdce. Večer jsme měli posezení, každý si mohl dát nějakou dobrotu a měli jsme pestrý program, například kvíz o Anglii, různé scénky, bylo tam hodně srandy. Nakonec mě zavolali dopředu a všichni mi zazpívali Happy Birthday. Vůbec jsem to nečekal a byl jsem trochu v šoku, ale byl to super pocit a moc jsem si užil svůj narozeninový den. Další den jsem narozeniny oslavil ještě s komunitou.
Takže jak vidíte, mám se tu víc než dobře. Pomalu ale jistě začínám rozumět i děckám, které nemluví vždycky spisovnou angličtinou, ale vlastním nářečím. Doufám, že se v Česku máte taky dobře, zase se ozvu.
Pavel Schnirch
