Breads (jižní Indie)

Naším partnerem v jižní Indii je salesiánská rozvojová organizace BREADS (Bangalore Rural Educational and Development Society), která rozmisťuje dobrovolníky podle potřeby a jejich schopností do salesiánských míst v rámci jihoindických států Karnataka a Kerala. Více informací o těchto místech najdete na www.breadsbangalore.org.

Typy děl: domov pro děti z ulice, rehabilitační programy pro děti, které byly nuceny pracovat, základní školy, technická učiliště, internáty, rekvalifikační programy pro děti a mládež ze slumů.

Naši dobrovolníci se od roku 2005 zapojili v těchto projektech:

BOSCO Mane v Bangalore: dětský domov pro děti ulice.
Don Bosco Deodurga: škola a internát pro děti z chudých okolních vesnic.
Don Bosco Hospet: škola, internát a technické učiliště pro děti, které byly nuceny pracovat a které nedostaly řádné vzdělání.
Don Bosco Ajjanahalli: internát a škola pro bývalé děti ulice, které život na ulici obzvláště poznamenal (drogy, alkohol apod.).
Don Bosco Davangere: překlenovací škola s internátem pro děti, které byly nuceny pracovat a chtějí se vrátit do běžných škol.

Zkušenost dobrovolnictví v BOSCO Mane v Bangalore z pohledu bývalé dobrovolnice

Stabilita politické situace, bezpečnost a rizika pobytu

Indie celkově je podle různých zdrojů relativně bezpečná země, je nutné se vyhýbat pouze některým specifickým oblastem (severní Kašmír apod.). Bangalore je velkoměsto se všemi pozitivy i negativy, které život ve velkoměstě obnáší. Přes den není třeba mít obavy z nějakého násilí, v noci se nedoporučuje chodit samotní po městě, zvláště ne samotným holkám z Evropy. Rizikem může být místní „chaotická“ doprava, na kterou člověk není zvyklý (nehody apod.).

Situace mládeže a projekt díla

Největším problémem, na který se salesiáni v Bangalore zaměřují, je existence streetchildren. Tzn. dětí, které žijí na ulici a které se z nejrůznějších důvodů nemůžou či nechtějí vrátit k rodinám. Na živobytí si vydělávají nejrůznějším způsobem (podomními pracemi, sbíráním a prodáváním odpadků, uklízením, krádežemi,...). Salesiáni se snaží je zkontaktovat a podle situace rozhodnout, jak jim pomoci. Prvotní snahou je vrátit dítě k rodině, protože život v rodině (ač nedokonalé) považují za nejdůležitější. Není-li to možné a není-li to proti vůli dítěte, mohou ho poslat do stálého salesiánského střediska, které se tak stává jejich novým domovem. V jednom takovém „náhradním domově“ je i místo mojí dobrovolnické služby.

Náplň dobrovolnické práce

Hlavním úkolem místních dobrovolníků je „to be with the boys“ = být s kluky (moje středisko je pouze pro chlapce). Většina zaměstnanců je příliš zaměstnaná nato, aby s nimi měli čas hrát různé hry, malovat obrázky, vyrábět různé věci, blbnout,... To je hlavním úkolem dobrovolníků. Kromě toho jsme převzali ve spolupráci s jednou zdravotní sestrou a jedním ze salesiánů péči o zdravotní stav kluků. Dvakrát denně (je-li potřeba samozřejmě i v průběhu dne) dáváme tablety (teplota, průjem, zvracení,...), náplasti, obvazy apod. Vedle toho jsme částečně převzali i péči o oblečení. Pokud přijdou noví kluci, dostanou od nás nové oblečení, stejně tak, pokud je třeba vyměnit stará roztrhaná trička či kalhoty za nová. Ráno dohlížíme taktéž na sprchování menších kluků, kteří poté odcházejí do školy.

Program dne

7:30 - 8:00 – dohled při sprchování menších kluků
8:00 – 8:30 – ranní medicína
8:30 – 9:20 – snídaně + podle potřeby být v knihovně s freshboys
9:30 – společná modlitba zaměstnanců + oficiální „nástup“ kluků (tzv. assembly) s indickou hymnou
9:45 – 11:30 – být s tzv. fresh boys (to jsou kluci, kteří přešli do střediska nedávno a ještě se neví, jestli zde zůstanou či se vrátí domů - bývá jich zhruba mezi 5-15)
11:30 – dohled při sprchování fresh boys
13:00 – oběd
odpoledne být opět s fresh boys
15:00-17:30 – hry s kluky, kteří se vrátili ze školy
po šesté hodině zpravidla čas pro sebe (pokud nepřivedou nové kluky, v tomto případě se musíme opět postarat o nové oblečení pro ně a sprchu)
20:30 – večerní medicína
21:00 – večeře

Situace v komunitě

Komunita se momentálně skládá z pěti salesiánů – dvou kněží, třech bratří (tady se striktně dodržuje rozlišování mezi fathers a brothers). Fathers jsou zpravidla zavaleni kancelářskou prací, takže čas, který tráví opravdu s kluky, je minimální. O každodenní praktický program pro kluky se starají brothers. Všichni v komunitě jsou opravdu vstřícní a otevření, není problém s nimi navázat kamarádské vztahy.

Strava

Hlavním pokrmem tady je rýže. Kluci ji mají třikrát denně, my dospělí zpravidla jenom dvakrát – na oběd a na večeři. Snídaně je teplá, podobná jako oběd a večeře. Chleba tu není zvykem, maximálně toastový chléb. K rýži jsou různé omáčky a každý den také vařená zelenina. Kromě toho se občas přidávají různé moučné placky (něco mezi našim lívancem a chlebem). Všechna jídla jsou ostrá, ale dá se na to zvyknout. Pitná voda je tu neomezeně (filtruje se vodovodní voda). Není ale problém si koupit „evropskou stravu“ ve městě, stejně tak jako džusy, čerstvé ovoce apod.

Hygienická situace místa

Hygiena není samozřejmě tak velká jako v českých střediscích, ale není to zlé, pravidelně se tu uklízí. Je tu velké množství prachu. Velkým problém je znečištění vzduchu (jako v každém velkoměstě). Záchody jsou tu jak turecké, tak i naše klasické evropské splachovací. Sprcha tu zpravidla není, jen kyblík na polévání. Voda teče zpravidla pouze studená, je možné ale požádat o ohřívač vody, takže není problém mít i teplou vodu.

Odpočinek a dovolená

Odpočinek je závislý na tom, zda je tu jeden či více dobrovolníků. Momentálně jsme tu dvě holky, odpoledne sem ještě chodí jeden kluk z Holandska, takže se můžeme prostřídat a v průběhu dne si odpočinout. Výhodou dobrovolníků tady je, že nemají v podstatě žádný stoprocentně pevný program. Takže když už člověk fakt nemůže, prostě si na chvíli lehne, a nic se neděje. Záleží hodně na samotném dobrovolníku, na jeho pocitu zodpovědnosti, nakolik a kdy potřebuje on odpočinek a nakolik děti potřebují jeho. V týdnu je jeden den volna, zpravidla některý v týdnu, ne víkend. Dovolená je zaručená v rozsahu 6 týdnů za rok. Není ale problém například ušetřit pár dní dovolené navíc tím, že člověk bude pracovat i o svém volném dnu. Momentálně není ani problém jindy někam vyrazit, salesián, který je tu odpovědný za dobrovolníky, je opravdu fajn a hodně moc nám vychází vstříc.

Zdravotní situace

Zdravotní problémy nejsou tak zlé, jak jsem byla varovaná. Některé věci jsou naopak mnohem lepší než doma (například senná rýma v létě). Poprvé v životě jsem ale dostala alergický záchvat (zřejmě po něčem v jídle), všechno mě začalo svědit a otékat, naštěstí po tabletách rychle odezněl. Žaludeční problémy mě potkaly jen párkrát, víc než doma tu ale trpím na nachlazení a bolesti v krku (nejspíš to bude tím znečištěným prostředím tady, žádný jiný důvod mě nenapadá). Celkově se ale cítím fajn, možná jen víc unavená než doma.
Osobní zkušenosti s místními nemocnicemi zatím nemám, je tu možné ale bez problémů najít dobrou, evropsky vybavenou nemocnici.

Kontakt s ČR

Kontakt probíhá zpravidla přes maily, poslední dobou i přes Skype, poté, co ho zavedli v místní internetové kavárně. Na internet chodím zhruba jednou za 1 až 2 týdny, podle potřeby (s postupem času u mě potřeba klesá), ale není problém tam jít každý den, je jen 2 minuty od střediska. Cena je ca 12 korun za hodinu.

Obtíže

Hlavně jazyk. Jedna z největších obtíží, pokud člověk chce být blíž k těm klukům tady. Spousta věcí se dá zvládnout a domluvit i bez znalosti jazyka, ale pokud člověk jim chce být blíž, pokud jim chce některé věci vysvětlit, nedá se to. Pokud se dva kluci začnou o něco hádat či prát, můžu je maximálně tak odtrhnout od sebe, ale už s nimi o tom nemůžu mluvit. Naprostá většina kluků tady anglicky opravdu neumí.

Radosti

Kluci, kluci, kluci... (no vlastně jsem to měla napsat i do kapitolky „obtíže“, protože jsou to právě ti kluci tady v BOSCO Mane, kdo člověku sílu berou, ale kdo mu jí také dodávají).

Jana Švecová (dobrovolnice v BOSCO Mane v Bangalore od srpna 2005 do srpna 2006).