Hodnocení od zapojených škol

Projekt „Dnes jím jako Ind“ byl pro žáky přínosný jednak z hlediska solidarity s dětmi, které se nemají tak dobře jako oni a jednak z hlediska rozšíření vědomostí o vzdálené zemi, kterou jen tak nenavštíví.

Odměnou nebyl jen dobrý pocit, že jsme pomohli kamarádům z Indie, ale i to, že si každý žák mohl vybrat knihu z nabídky nakladatelství Vyšehrad, kterou si pak jistě se zájmem přečetl.

Rádi se zúčastníme dalšího projektu „Jím jako Konžan“.

ZŠ Komenského v Nymburku

Nejvíc nás ale bavilo vaření. Zajímalo nás, co vlastně jedí chudí lidé a jak to může chutnat. Většina z nás šla vařit s pochybnostmi, nevěřili jsme si, navíc jsme pochybovali, že se do školní kuchyňky všichni vejdeme (je nás 25), ale moc jsme se těšili. A prý nám to i šlo. Každý se musel zapojit, spolupracovat a připojit ruku k dílu. Uvařili jsme si jídlo Alu gobi a k tomu placky čapati. Jídlo bylo nezvyklé, zajímavě kořeněné, ale chutnalo nám. 

Nejvíce nás ale překvapilo, že celý oběd vyšel pro jednoho žáka na 10 Kč. Myslíme si, že je to dobré, když se v Indii dokážou najíst tak levně a tak chutně.

ZŠ Kamenice

Žáci si přinesli rýži uvařenou už ze svých domovů, v některých třídách jedli na zemi, někde rukama, jiní byli trošku „zženštilí“ a použili misky se lžicí. Atmosféra byla příjemná, řada našich žáků hodila tuto dvouhodinovku jako velmi zdařilou. Jeden učňovský chlapec mi dokonce řekl, že je hrozně šťastný, hudba, společné vaření, vyplňování úkolů… Musím říci, že jsem měla upřímnou radost z toho, že žáky konečně taky něco zaujalo. Na školní web jsme „zavěsili“ povídku Sebevražda od indické, již nežijící autorky. Já jsem četla jako motivaci povídku Nemrava, která vedla studenty k zamyšlení o etice a změně postojů v našem životě. Také jsem upozornila na hezkou knihu Hany Androníkové Zvuk slunečních hodin, která zčásti o Indii také pojednává. Ve škole je třeba zpětné vazby, proto studenti z informací, které o Indii nashromáždili, psali „oblíbený“ test, ale musím přiznat, že se jim povedl průměrně, tedy lépe, než kdy jindy. Pro nás, pedagogy, bylo přínosné sledovat, jak se kdo zajímá, jak se kdo staví k práci, ale hlavně: viděli jsme, že řada dětí netušila, jak se v Indii žije…

SOŠ a SOU Mladá Boleslav