ANGLIE - Marie Dvořáková - 4. dopis z Anglie

Zdravím vás všechny z čerstvě zasněženého Bollingtonu!

Omlouvám se za zpoždění, ale prvního ledna jsem cestovala do Anglie a od té doby jsem byla v jednom kole, cestovala přes celé spojené království a neměla možnost internetového spojení.

A co jsem tedy dělala?

V předchozím dopise jsem se zmiňovala o ostatcích Dona Bosca, které putují přes celý svět od roku 2009. A teď figurína Dona Bosca s ostatky jeho pravé ruky doputovala i do Anglie.

Hned od druhého ledna jsme začali pracovat. Naše práce prakticky zahrnovala přijet do katedrály, postavit veškeré panely, které prezentovali takovou „pouť k Donu Boscu“, usmívat se na přicházející, vítat je v katedrále, vysvětlit jak tato akce funguje, zabavit děti, nechat lidi podepsat papíry aby zůstali v kontaktu se salesiány, naslouchat návštěvníkům, debatovat na téma moderní doby a víry, zpívat na mších, a jak se tady říká, být prostě salesiánsky přítomen. A pak všechno sbalit, přes noc cestovat do jiného města, přespat v hotelích či u rodin a ráno nanovo. Vím, že to z mého vyprávění nezní vůbec zajímavě, nicméně tato akce byla neskutečně zajímavá a obohacující. Každý den byl originální, někdy jsme měli 400 lidí, někdy 3,5 tisíce. Někdy jsme měli déšť, jindy jenom mračno. Někdy jsme měli dovoleno použít kytary, jindy hrály varhany. Někdy byli lidé rádi, že je tato akce v jejich městě, někdy byli naštvaní, že to, co se děje v kostele, by se v kostele dít nemělo.

Vidět lidi, kteří cestují 4 hodiny, jenom aby se mohli pomodlit v blízkosti Dona Bosca, mít několik velmi zajímavých a hlubokých rozhovorů se staršími lidmi, přiblížit salesiánskou spiritualitu lidem, kteří o tom nikdy neslyšeli – to všechno dodávalo celému týmu pocit, že to, co děláme, má smysl, má cenu. Nejvíc ze všeho mě bavilo pozorovat lidi, kteří prošli „panelovou poutí“ a došli k Donu Boscovi. Ne všichni, ale většina, měla v očích něco velmi speciálního. Já to zvu nadějí, láskou, vírou či nadšením vidět Dona Bosca. Ale uvědomuji si, že to nemůžu plně vystihnout slovy…

Celkově byla tato akce velmi inspirující a to v mnoha aspektech.

Slyšela jsem, že se Don Bosco dostane i do České republiky, tak neváhejte a určitě přijďte tuto akci podpořit svou přítomností. Možnost modlit se s Donem Boscem tváří v tvář se vám už nemusí v životě podařit…

Tak asi tolik ve stručnosti k této akci. Jinak co se týče Savio Housu, tak nám od včerejška sněží. Já jsem z toho nadšená a říkám, že začíná zima. Lidi okolo jsou z toho úplně paf. Obchody se zavírají, pobyt v centru byl zrušen, vlaky jsou zrušeny, pokud nemusíš, nikam nejedeš, všude jsou dopravní zácpy, lidi mluví o sněhu jako o něčem velmi neobvyklém, televizní zprávy jsou jenom o sněhu, a já se jen směju… J Ti jsou teda přepadeni po dvou dnech slabého sněžení!

Dnes a zítra máme day off, tudíž si vyspávám, relaxuju a tak celkově se vzpamatovávám z obrovského spánkového deficitu, který začal hned na začátku ledna a pokračoval až do… no, pokračuje stále.

A od pondělí pracujeme naším obvyklým stylem.

A co bych vám tak ještě řekla…

Adaptace zpátky do anglické kultury byla těžká, což mě překvapilo. Byla jsem na Vánoce doma, viděla, jak mi lidi rozumí, a já rozumím jim. Což se tady tak jaksi neděje, tedy prozatím. Nicméně jak mi bylo včera na Skypu připomenuto, nejsem zde kvůli lidem okolo, jsem zde především kvůli dětem, které přijíždí na pobyty, tudíž o nic nejde. S dětmi vycházím dobře.

No to je asi vše. Stejně za půl měsíce budu psát další dopis, tak ať nevyčerpám všechny zajímavosti!

Mějte se pěkně a užívejte opravdové zimy!

Maruška