BULHARSKO - Filip Hanzelka - Březnový dopis

Zdravím zase všechny po měsíci z Bulharska.

            Velikonoce už máte za sebou, ale my tady budeme za měsíc slavit ještě jedny.J Myslel jsem, že je to výhoda, že máme dvoje Velikonoce, ale není to tak. Je to škoda, že je neslavíme všichni křesťané dohromady. Velikonoce byly letos brzo (alespoň ty západní), ale mi to tak nepřipadá, protože tady se už objevují občas velice vlahé večery a některé stromy už dávno kvetou nebo odkvétají.

            Na začátku března se vyráběly a rozdávaly takzvané matenice v podobě náramků nebo jiných přívěšků, které se vyrábějí z červených a bílých bavlnek. Lidé je pak nosí až do doby, kdy uvidí první kvetoucí strom nebo čápa. Pak je věší na stromy nebo dávají pod kameny. Je to něco mezi tradicí a pověrou, ale každopádně je to tak rozšířené, že je nosí snad všichni od dětí po starce.

            Měli jsme teď trochu více práce, protože nám odjeli dva salesiánští praktikanti do Itálie, na několikaměsíční kurz italštiny a dočasně i dva z otců, kteří jsou teď v ČR. Musel jsem být proto občas s našimi dětmi sám. Už jsme si na sebe ale zvykli a víme, co od sebe můžeme očekávat. Celkově se cítím volněji a více si uvědomuji, jaká je to milost, že tady můžu být.

            V sobotu 9. března se tu sloužily zádušní mše, které jsou u východních křesťanů čtyřikrát do roka. Přitom si lidé dávají balíčky s různými dobrotami (čokolády, sušenky, párky…) a přitom se neodpovídá děkuji, ale Bůh odpusť (Бог да прости). Je to na památku zesnulých příbuzných toho, kdo obdarovává. Hřbitovy byly plné lidí, kteří se modlili za mrtvé a také si navzájem dávali balíčky. Sám jsem jich dostal spoustu. J Svíčky se při tom ale obvykle nezapalují.

V neděli 17. března se lidé zase navzájem prosili za odpuštění, jestli někdo někomu ublížil. Říká se přitom Bůh nám odpusť (Бог да ни прости). Omylem jsem řekl: ,,Бог да ви прости“, což bylo trochu neslušné, protože to znamená – Bůh vám (ne nám) odpusť. Jako bych já neměl žádné hříchy.J K tomu je tady taková tradice, že se lidé scházejí u ohňů a tančí přitom v kruhu za zvuku hlasité lidové hudby držíce se za ruce. Podobných lidových tradic je v Bulharsku více. U nás se už takový folklór více méně nedodržuje živě. Převážně jsou to jenom folklórní skupiny, které předvádějí lidové tance a hudbu. Tady se ale lidé takto scházejí často i ve městech a přidávají se k tanci tak, jak přišli. Dalo by se to přirovnat k našemu masopustu. Vlastně to tak je, protože nám začal půst jako příprava na východní Velikonoce. Takže vám už je hej, zatímco my jsme se začali teprve připravovat. Takové posunutí v liturgickém kalendáři, rozhodí pořádně celý liturgický rok.

Nedávno nám říkal místní východní kněz, že my taky slavíme dobře východní liturgii, i když při tom zmiňujeme papeže, ale to prý nevadí J.

Tak Vám všem přeju opožděně veselé Velikonoce a Бог да Ви благослови!

Dopis s fotkami najdete tady