BULHARSKO - Jana Petruchová a Magdaléna Braunerová - 3. dopis
Milí, posílám další dobrovolnický dopis ze Staré Zagory, tentokrát ode mě, aby byla nějaká ta spravedlnost... :) Vše dobré, Magda Braunerová
Originál dopis ke stažení je zde
Drazí přátelé,
jelikož jsem se shodou okolností na tvorbě předchozích dopisů nepodílela, stává se můj první dopis téměř půlročním ohlédnutím. A tak vám zkusím ten uplynulý půlrok trochu nastínit.
Z našeho příjezdu před mnoha týdny a ještě více dny mi v paměti utkvělo několik událostí. Jednou z nich je jistě první návštěva našeho centra v machale. Měla jsem pocit, že menší a neuklizenější prostory, aby člověk pohledal. Vidíte, stačí pár měsíců a člověk si připadá jako doma (Mami, tím nechci říct, že u nás doma je binec!) a děti přesto někdy v těchto třech místnostech lovíme jako v obřím paláci.
Další matnou vzpomínkou na naše kariérní začátky jsou všudypřítomné papírky s překlady nejrůznějších slovíček. Doteď mám schovaný jeden z nich, který mi odhalil jedno ze základních slovních spojení, a to „успокоите се, моля“ – uklidněte se, prosím!
S dětmi šla komunikace velmi rychle. Je vidět, že (především) krátkodobí dobrovolníci zanechávají v dětské slovní zásobě nezapomenutelnou stopu. Krásné české otázky „Dáš mi bonbon?“ nebo „Co chceš, buchto?“ slýcháváme (s mírně nedokonalou výslovností) od našich machalských dětí dodnes.
Každodenní návštěva lekcí bulharštiny nás až do Vánoc udržovala v pravidelném studijním rytmu. Bylo krásné vědět, jak se každým dnem naše bulharština zdokonaluje. Doba vědění ovšem velmi rychle přešla a čas přinesl Vánoce, Dědu Koledu, trochu kýčovité ozdoby a mírně zmrzlé děti (oblečené často do velmi ne-zimního oblečení).
Také jsme společně s o. Petrem Kalasem začali nový animátorský kurz, kterého jsme se zhostili s vervou a nadšením. Nyní již máme za sebou třetí víkend a zárodky budoucího „animátorismu“ jsou u některých jedinců snad i patrné. Tak uvidíme, co nám přinese čtvrtý (a pro tento školní rok i poslední) víkend. Je neuvěřitelné, že již připravujeme poslední víkend!
Když zrovna nadšeně neformujeme budoucí animátory, nebo nemáme setkání dobrovolníků z EU (jako zrovna teď), věnujeme se našim malým svěřencům v pravidelních týdenních programech. Více o naší každodenní činnosti si můžete přečíst v některém z předchozích dopisů, nebo v pravidelném měsíčním misijním zpravodaji, který zde společně s Vojtou a Karlem vytvářím. Je to práce nečekaně časově náročná, vyžadující plné psychické i fyzické zdraví, což bývá téměř u všech třech členů týmu velký oříšek. Každý měsíc tak máme několik dní, kdy se navzájem „vedeme ke svatosti“ prověřováním trpělivosti a lásky k bližnímu.
Čas neúprosně běží, v nejbližších dnech proběhnou první porady ohledně letních táborů, jak to tak vypadá, také mi bude jeden přidělen, takže se těším. Ne snad, že bych se nudila (naopak, kdybyste nám chtěl někdo přijet pomoct, nebudeme se zlobit!), ale organizaci tábora si přece člověk nemůže nechat ujít.
Je toho opravdu hodně, co bych chtěla říct, sdělit a převyprávět, ale myslím, že bude mnohem lepší, když si pročtete měsíční zpravodaj, protože jsou v něm (pevně doufáme) zajímavé a aktuální informace o naší činnosti tady. A nebo se k nám přijeďte podívat. Nebo třeba přispějte na stavbu nového centra, protože až bude hotové, bude moci přijet celý zájezd, podívat se, co to tady ti salesiáni dělají. A to se vyplatí!
Přeji Vám, drazí, všechno dobré...
dobrovolnice Magda
