Dobrovolníkem na měsíc v Bulharsku
Ondra, Míša, Honza a Jitka - naši dobrovolníci, kteří odjeli na měsíc pomoci salesiánům do Bulharska, nám píší. Nechte se jimi inspirovat.
Dobrovolnici z Bulharska zdravi do Cech i ostatnich krasnych koncin nasi zemekoule!
Dali jsme si s nasi prvni zpravou trochu na cas, ale ted vam to vynahradime. O co dele jste museli cekat, o to bude nas email kratsi :)
Cast nasi expedice [ Misa, Honza, Ondra ] vyrazila z Brna autobusem 29. cervna, zbyvajici clen Jitka 3. cervence letadlem z Vidne. Meli jsme informace, ze cestovat s bulharskymi dopravci je velice zajimave, ze autobus pripomina spis hospdodu nez co jineho, ale to se bohuzel nepotvrdilo a do Sofie jsme dorazili ve velice dobrem case, cesta trvala necelych 24 hodin. V Sofii na nas cekal reditel salesianu otec Jiri, ktery nas vzal na rychloprohlidku mesta, obed a nakonec i do Kazanlaku.
Hned po prijezdu nas prekvapilo, jak to tu maji pekne zarizene, finisuji opravy a dodelavky v druhem ze tri domu, ktere tvori stredisko. Jednim z domu je kostel, nad kterym jsou pokoje pro ubytovani hostu, tam bydli Misa s Jitkou. V druhem dome bydli komunita a dole je orator s klubikem pro decka. Ve tretim dome bydli muzsti dobrovolnici. Dale je tu hriste na fotbal a pekna zahradka, po ktere se toulaji tri zelvy.
Mame vsechno ulehcene tim, ze mistni Salesiani jsou Cesi a snadno se s nimi domluvime. S detmi je to o trochu horsi, ale jde to. Bulharsky zatim hovorime castecne, nekdo vice, nekdo mene, ale vsichni nejak rozumime. Nasim ukolem je vareni, uklid, odpoledne a nekdy i vecer jsme s detmi v oratori a skoro kazdy vecer se kona fotbalovy zapas: Cesko versus Bulharsko. Fotbal nam docela dost brnka o nervy, decka vetsinou stoji na sve polovine hriste, nechce se jim moc behat, jen se snazi nakopnout co nejvetsi ranu, aby dali gol primo z branky do branky. Honza raboti ve stredisku, stavi se parkoviste, opravuji schody, montuje se nabytek, takze prace je az nad hlavu. Pracuje jako drak, at je rano, poledne nebo vecer, jeste ze jste ho sem nevyslali na rok, po jeho pobytu uz by tu asi nebylo co delat :o).
Do oratore dochazi bulharske a romske deti, nedela to uplne dobrotu, tak se ted hleda nejake reseni. Decka jsme si oblibili, Romove nam prijdou takovi opravdovejsi a spontanejsi, Bulhari uzavrenejsi a je mnohem tezsi je necim zaujmout.
Ucastnime se taky taboru. Ja [ Ondrej ], jsem se uz vratil, stravili jsme deset dni v horske chate nedaleko Kazanlaku. Bylo to skvele, deti, zajimave hry, radili jsme po lesich, pili vodu ze studanek, signal pro telefon byl jenom na kopcich....... mnogo chubavo, tolik drobnych oderek jsem nenasbiral za poslednich dvanact let, nejradeji bych tam jeste zustal. Ted probiha holcici tabor na kterem pusobi Misa a Jitka, uvidime, jake si privezou zazitky a dame zase vedet.
Zatim nikdo z nas nechytil blechy ani vsi, takze deodorant na psi, ktery jsme si dovezli z Cech, je zatim nevyuzity. Misa s Jitkou a Honzou se uz byli podivat na skok v Burgasu u more, navstivili jsme mnoho kostelu a klasteru, nejake pamatniky a zajimavosti a tesime se na vylet do hor. Skoda, ze tu cas tak hrozne rychle leti, dvacet dni je pryc a mame pocit, ze jsme si sotva vybalili veci. Bulharsko je krasne a kazdopadne tu nejsme naposledy.
Tak uz vite, jak se mame a co delame, napiste nam, jak se dari vam. Padaji tu ruzne navhy, ze v ramci vyuky uz napiseme dalsi email cyrilici. Tak se pekne ucte, at si muzete priste zase pocist. Mejte se moc dobre, myslime na vas. Pozdravy a prani vseho dobreho posila i mistni komunita. Zatim ahoooooooj,
vasi dobrovolnici v Bulgaria Misa, Jitka, Honza a Ondra.
(Jiste jste si vsimli, ze v textu nepouzivame carky a hacky, je to castecne zamerne a castecne tim, ze se moc nekamaradime s pocitaci. Je to takova sifra. A s fotkama je to podobne, nedari se nam je odeslat, posleme je dodatecne :o)
