BULHARSKO - Eva Mečlová - ...z letního Bulharska

21. srpna 2010

Dopis – 20. 08. 2010 – …z letního Bulharska

Zdravím z Bulharska,

Bulharsko je Balkán se vším všudy, už jsem si zvykla na řidiče, co moc neblikají, ale o to víc troubí, na výborné bulharské jídlo i na občasnou blechu.

Lidé jsou velice příjemní a pohostinní, už jim dokonce jakž – takž rozumím, jen to opačné kývání ano – ne mi ještě občas uniká, takže například při nakupování v obchodě mi dávají věci, které nechci.

Můj pobyt v podstatě představoval hlavně účast na táborech. Nejdříve jsem byla s malými holkami nedaleko Kazanlaku (města, kde se má teoreticky odehrávat má dobrovolná služba).

Holky byly výborné, hlavně by stále tančily a zpívaly. Mým hlavním úkolem bylo vést rozcvičky a nějaké drobnější hry, takže skvělá zábava hlavně pro mě.

Druhý tábor (s velkými holkami) se uskutečnil nedaleko Šumenu v klášteře dominikánek. Celkem nás bylo 28, takže se setry asi moc nevyspaly.  Musím říct, že sestry byly zlaté. Hlavní představená pocházela původně z Německa, ale 22 let strávila v Tanzánii, takže všechno brala s nadhledem. Jeden den jsme dokonce jeli s holkami k moři do Varny, kde jsme se asi hodinu a půl koupali v moři, projeli se loďkou a hlavně pak jsme se šli najíst a vykoupat do bazénu do jednoho luxusního hotelu – vše téměř zadarmo, jelikož sestra představená umí ukecat snad každého.

Já jsem tady opět měla na starost rozcvičky a nějaké drobnější hry, jen jsem si musela zvyknout na to, že Bulhaři mají problém s dodržováním pravidel, takže to chtělo vymýšlet hry, při kterých se nedá moc podvádět.

Třetí tábor se odehrával zase opět nedaleko Kazanlaku na stejném místě jako první. Tentokrát to byl tábor pro romské kluky. Kluci byli hrozně akční, furt museli být v pohybu, v podstatě je nešlo unavit. Například když šli na Buzuludžu (to je obrovský objekt postavený na vrcholu kopce komunisty ve tvaru létajícího talíře) tak, zatímco bulharští kluci by byli určitě rádi, že jen jdou a nějak se na ten kopec dostanou, romští kluci ještě při chůzi dělali stojky. Nutno podotknou, že většina z nich měla velkou zálibu v breakdancu, takže nějaké přemety dělali v podstatě furt.

Posledních pár dní bych měla strávit v Kazanlaku (i když člověk tady nikdy neví). Místní salesiáni jsou velice milí, vstřícní, vtipní a hlavně se s nimi člověk nikdy nenudí. Velice příjemní jsou i místní animátoři a animátorky, takže dohromady se tady vytváří velice dobrá parta.

Tolik z mých postřehů z Bulharska, zdravím do Česka

Eva