INDIE - Cyril Vojtěšek - 3. dopis - Indie v čase vánočním
Zdravím Vás opět z Indie, tentokrát v čase vánočním!
Tento článek píši 23. prosince, ale už teď vím, že indické Vánoce budou opravdu zajímavé. Denní teploty dosahují k pětadvaceti stupňům, takže je vlastně léto. V přilehlém městě Golaghatu žijí takřka pouze hinduisté a muslimové, takže vánoční výzdobu a atmosféru byste hledali marně. A náš křesťanský ostrůvek už se sice na Vánoce pilně připravuje, ovšem je to vše velmi odlišné od toho, jak prožíváme Vánoce doma.
Co se týká mé činnosti, tak už mám dva týdny tak napůl prázdniny. Na začátku prosince nám totiž skončil školní rok. Rozdali jsme dětem vysvědčení, i těm, kteří propadli téměř ve všech předmětech, jsme pogratulovali k postupu do dalšího ročníku a popřáli jim pěkné, dlouhé (téměř dvouměsíční) prázdniny.
Pro mě se nakonec našlo dost mimoškolní práce, ale přesto jsem měl za uplynulé dva týdny docela dost volna. (S jistými omezeními – už jsem si zvykl, že mi může kdykoli zazvonit mobil, na displeji se objeví „Fr. Rajesh“ a ozve se: „Cyrile, kde jsi? Potřebuju teď hned vytisknout jeden dokument.“). A také jsem si naplno užil indický Project Management neboli indický přístup k řešení náročnějších úkolů. Otec Rajesh se rozhodl, že chce o každém svém farníkovi znát několik jeho osobních údajů. Způsob, jakým chtěl cenzus realizovat, ovšem příliš šancí na úspěch nedával. Jako „úzké místo“ se ukázaly asi 4 knihy, ve kterých by se muselo najít zhruba 40 000 údajů. Nakonec se tedy uvolil rozdělit projekt na dvě části. První už probíhá a na jejím konci bychom měli vědět, kolik vlastně máme ve farnosti rodin, jak se jmenují její členové a jak jsou vzdělaní. Druhá část se neuskuteční nikdy (ale to mu prosím neříkejte), protože těch 40 000 údajů nikdo nikdy dohledávat nebude (naši vesničané totiž většinou neví, kdy se narodilo jejich pět dětí nebo kdy si vzali svoji ženu).
Přestože jsem uvedl výše, že děti mají prázdniny, v naší vesnické škole Jivon Jyoti je momentálně živo. Dělníci totiž odstranili bambusové stěny (polovina školy byla z bambusu), které nahradili zděnými a také podlaha, která je nyní z hlíny a kravího trusu, bude z betonu. Z mého pohledu tak škola ztratí jisté své kouzlo, ale je to krok vpřed a to je hlavní. A protože toho o naší škole vlastně zatím moc nevíte, pokusím se ji přiblížit zajímavými srovnáními s běžnou školou u nás doma.
Zatímco bohatí čeští rodiče poskytují škole sponzorské dary, do naší školy Jivon Jyoti chudé děti někdy přinesou ananas, kokosový ořech nebo taky živou kachnu.
Zatímco v českých školních jídelnách pracují aspoň vyučení zaměstnanci, naše kuchařka půjde příští rok do sedmičky (je jí ale 18 let).
Zatímco v českých školách se závěrečné testy archivují, u nás se do nich dětem servíruje hrachová kaše.
Zatímco v české škole jsou fyzické tresty zakázány, v naší škole mi jednou druhačky samy od sebe přinesly rákosku, abych ve třídě zjednal pořádek.
Zatímco v české škole má každá třída samostatnou místnost, naše učebny jsou oddělené jen nízkou zdí. Při výuce ve třetí třídě, tak překřikuji učitele ve druhé a čtvrté třídě, kteří zase překřikují svoje žáky.
Zatímco ředitel v české škole má vždy mnoho let zkušeností s výukou, náš ředitel nikdy pravidelně neučil.
Zatímco české děti jsou rády, když je učitel „pustí dřív“, naši prvňáci předčasný konec hodiny rezolutně odmítli, protože neslyšeli zazvonit zvon.
Zatímco českým deváťákům bývá kolem 15-ti let, nejstaršímu desáťákovi v druhé naší škole je čtyřiadvacet.
Zatímco české děti se dozví, že nulou dělit nelze, v indické učebnici matematiky si naši žáci sice mohou přečíst totéž, ovšem o řádek níže vidí, že 14:0=0.
Zatímco české děti se občas vytahují, kdo má „nejznačkovější“ boty, některé naše děti chodí do školy bosy.
Přeji Vám radostné prožití Vánoc a budu se na Vás těšit v novém roce.
Cyril
Více o mně najdete na mém blogu www.rokvindii.cz, fotky jsou na http://picasaweb.google.com/rokvindii.
