INDIE - Jarek a Marie Chrástečtí - Den země a setkání s kobrou

Pak jsme jim zazpívali přeloženou písničku „Kdo stvořil....náš otec Bůh“  Chtěli jsme písní poukázat na spoustu krásných věcí, které máme na naší zemi a je jich potřeba si vážit. Nejvíce je samozřejmě bavily štípající včely a dupající slony.

Těšila jsem se, že dnes už nic jiného nebudu psát, ale bohužel. Ač dnes Den Země, tak kluci přírodě škodili. Zabili kobru. Všichni jsme jim však byli vděčni, protože se plazila od záchodů ke kuchyni. Poprvé jsem viděla zabíjení hada. To byla akce! Hrajeme s dětmi volejbal a najednou ti nejmladší, kteří hráli vybíjenou, utíkali k palmám a křičeli „HAUUU“. I náš volejbal šel stranou a všichni utíkali zabíjet hada. Nejprve po něm kluci házeli cihle a šutry, ale had pořád vypadal OK. Pak ho Sulejman odvážně jako jediný chytl do ruky za ocas a práskl s ním o zem, to jsem fakt obdivovala. Nicméně had se připlazil opět k chodníku, tam ho Sulejman zase chytl a třískal s ním o chodník stejně, jako se tu pere prádlo. Poté ho vítězoslavně nesl na hřiště, kde had postupně dodělal. Děcka pak kolem hada pózovala. Prý to byla kobra, naštěstí dlouhá jen asi jeden a půl metru.

Had se tu v blízkosti střediska objeví tak jednou za 14 dní. Prý předminulou neděli odpoledne, kdy jsme byli odjetí kvůli mši v Suprabhě, zabil Sulejman mnohem většího hada. Jeden malý kluk ho objevil, jak je stočený pod keříkem vedle kuchyně. Sulejman opět přišel, prý se ho opět pokoušel chytnout, ale had ho chtěl kousnout, takže se ho pak snažil zabít dlouhou bambusovou tyčí, ale had měl tuhý kořínek. Údajně to prý byla kobra královská, dlouhá přes šest metrů. Fuuuuuuj! Sulejman ji prý nakonec vzal stejným způsobem jako dnes za konec a dotáhl ji na silnici, kde ji chtěl nechat zajet autem. Ale bus, co jel, se jí složitě vyhnul. Řidič nechtěl zajet zvíře boha Šivy. Pak jel ale nějaký džíp, který hada konečně rozjel na tři kusy. Takže po těchto zážitcích si tu fakt budeme dávat pozor a po tmě už nikam.

Sulejman nám stále říkal, že dostane od otce Kuriakose pět korun za zabití hada. Prý mu je minule otec vyplatil. Nevíme, jestli je dostal, protože ho večer otec pořádně sprdl za to, jak zase hada zabíjel. Prý na něho vůbec neměl šahat, protože jednou může být Sulejman pomalejší a had ho uštkne. Prý když kousne kobra, tak i když se jede do nemocnice pro sérum, tak už často člověku není pomoci. Tak jsme pak museli svůj obdiv k Sulejmanovi obrátit v poučující vysvětlování, že by na hady opravdu neměl chytat. Sulejman se ale suverénně přel, že už zabil desítky hadů a že se jich nebojí.

Sulejman na první pohled vypadá jako pořádně drzý unuděný suomary (kannadsky lenoch). Pamatuju si, jak hned při prvním setkaní mě naštval svým drzým chováním, tak jsem ho pak ignoroval, aby si jej uvědomil. Po čase jsem však pochopil, že pod tou šlupkou floutka je hrozně citlivý ogar, který když je potřeba, tak pomůže a když se skutečně děje něco, u čeho dobrodruh nemůže chybět, tak je okamžitě ve střehu a úkol zvládne s naprostým nasazením a nejlepší. Prostě většinu času spící medvěd, který se ale rád nechá probudit.

K večeru se tu strhla šílená bouřka podobná té v neděli, s větrem a nebem soustavně ozářeným blesky. Místní nechápou, co se to s počasím děje, v toto dobu má jen a jen svítit Slunce, holt naše Matka Země se ozývá. Obě dvě střediska nejsou vůbec stavěná proti dešti. Stačí málo a všude zatíká. Po chvíli jsou všude kaluže vody. Asi se to architektovi kvůli třem měsícům období dešťů nechtělo řešit.

Večer jsem se šel podívat do učitelského pokoje a Prasad i Vasant oba studovali.  Ptal jsem se, na co se připravují a oni studují stejného bakaláře, jak Mary a Steven. K získání učitelského místa v Karnatace je potřeba jednoletý kurz pedagogiky daného předmětu, ale k získání místa učitele ve státní škole je zpravidla třeba mít titul bakalář či magistr. Už je ale jedno, v jakém oboru, proto opět studují nejjednodušší, ale podle mě nejméně užitečný obor. Kupříkladu Prasad učí matematiku, takže všechny ty humanitní předměty, které studuje k získání bakaláře, mu budou platné jak mrtvému zimník. U nás se pravda ve státní sféře taky hledí, jaký papír si kdo vydobyl, ale v Indii mi to připadne ještě extrémnější. Na druhou stranu chápu, že tímto způsobem se země brání korupci a udělování teplých státních míst širokému příbuzenstvu.

Je to tu opravdu zábavné. To, že tu s námi od začátku žijí v pokoji ještěrky a vydávají podivné skřeky, to už jsme si dávno zvykli. Dnes ráno jdu rozespalá do koupelny a vidím, že vedle mě skáče obrovská žaba (místní vypadají jak ropuchy). Nechápu, jak se k nám do horního pokoje a ještě přes schod do koupelky dostala. Takže jsem ji nabrala do kyblíku a vyhodila, přece jen žába je na nás moc.

Celé dopoledne jsem prala. Řeknu vám, hotová idylka. Fakt jsem si to užívala. Pere se tu na kameních pod kokosovými palmami. Vedle mě se pásli krásní štíhlí a vysocí volové a kolem mě poletovaly černé vrány. Někdy to ale docela přeháněly a zkracovaly si cestu těsně před mým obličejem. Některé však v klidu pozorovaly, jak peru. Hlavně je ale bavilo vybírat potvůrky z kůže pasoucích se volů. Pak mě přišel pomoct Jarek a byla to hotová pohoda.

Jsou čtyři hodiny a my se pořád nezačali balit... Po obědě jsme si dopřáli siestu. Ač nás o přestávce pořád pozorovaly děcka oknem (dovnitř přes sklo naštěstí nevidí), tak jsme si odpočinek vychutnali. Máme ho tu fakt málo, takže když se vyskytne, tak si ho vychutnáváme.