INDIE - Marie Polívková a Janka Jurigová - 1. dopis - První pozdrav z Golaghatu

Hoj, zdravím Vás všechny z Golaghatu…

Kej sa hej??? (kdybyste náhodou neuměli hindsky, tak to má být „Jak se máš?“) Tak jsme se jako s mojí spoludobrovolnicí Jankou v pořádku a bez větších problémů ocitly v tropickém vedru uprostřed čajových plantáží... Bez větších problémů myslím, jako když na mě na letišti mířili samopalem a x-krát jsme musely projít kontrolou, ale jako žiju… Jak jsme v té Evropě a cestujeme si jen tak s občankou, tak ve mě ti ozbrojení vojáci pohybující se a neustále doprovázející nás všude po letišti nějak vzbuzovali respekt…
Jinak na první pohled docela šok… Dost rozdílný svět, když to vidíte na vlastní oči, tak vám to teprve dojde…. Místní lidé na nás pořád zírají a není jim to vůbec blbé – ale pro mě to docela blbé je... Inu bílý Evropan je tu za exota.
O místní dopravě říci, že je chaotická, to je málo!!! Nevím, k čemu si mi v Evropě děláme řidičák. Tady stačí jen troubit! Jestli jsem správně pochopila, znamená to pozor jedu a je mi jedno, co mi stojí v cestě. Ovšem nechápu k čemu to je, když vlastně troubí všichni. Nějak záhadně se sobě nakonec úspěšně vyhýbají. A to se po úzké silnici pohybují lidé, cyklisti, auta, busy, rikši a samozřejmě krávy a kozy.
Co se týče počasí. Je tu okolo 35°C, strašné dusno a vlhko, občas sprchne, ale vzduch se nepročistí jako u nás. Přirovnala bych to ke skleníku. Ovšem tak to by mělo být jen do října, to končí monzuny a poté by se mělo trochu ochladit a taky začne období sucha, což je asi ještě horší. Opět pršet by mělo začít asi až v červnu.
Na jídlo si zatím nestěžuji, ještě rýži snesu. Většinou máme tedy rýži (k snídani placky) s nějakou luštěninovou omáčkou, která je nejspíše univerzální ke všemu akorát pokaždé jinak pálivá a nějaké maso, rybu. Občas dušenou zeleninu, ale poznám z toho akorát mrkev. Udělali nám i omáčku bez chilli a včera jsme se jen zmínily nějak o pasta a dnes k snídani byly špagety a taky chleba s džemem. Ona totiž Janka moc nejí, tak asi proto. Na to, v jaké to vaří kuchyni – ta vypadá jak ze středověku, je to paráda!!
S technikou to tu není moc valný. Občas nám světlo a větrák funguje občas ne. Voda nám dnes už také  přestala téct, tak jsem zvědavá, co bude v období sucha. Internet je ve městě asi 2 km vzdáleném, tak uvidíme, jak často se na něj dostaneme. Mobil funguje, ale je tu zablokovaný roaming kvůli teroristům, takže si budeme muset vyřídit místní simku. Včera jsme přišly na to jak zapojit věci do zásuvky, takže aspoň jeden úspěch zaznamenán. Koupelna – luxus: záchod vypadá jako náš, akorát nesplachuje , dokonce tam byl  papír, sprcha tam je, ale nic z ní neteče. Ovšem hned pod ní je kohoutek, tak to je celkem v pohodě .
Co je trochu problém, tak to je místní angličtina, protože jí je docela špatně rozumět, ale jak komu. Je hodně znát, kdo byl v Evropě a pochytil trochu jinou angličtinu – těch ale moc není. Ovšem místní salesiáni se velice snaží a jsou na nás moc hodní.
Co se týče naší činnosti zde, tak zatím jen pozorujeme a seznamujeme se s místními lidmi a pokud jsme to správně pochopily, tak bychom nějak od začátku října, měly pracovat ve vesnici ve škole. Jsou tady 3 salesiáni kněží (fathers) a asi 2 bratři. Starají se o místní farnost, mají ubytovnu pro malé kluky – internát a kluci chodí nejspíš do školy do vesnice. A jestli jsem to správně pochopila, tak tady mají technické učiliště s obory: nějaký s elektrikou, se dřevem a pak se železem a automechanika. Tihle kluci jsou tu jen 3 měsíce. Jsou to takový ti kluci, kteří školu ve městě flákali a moc do ní nechodili a teď si tu dodělají alespoň něco a pak jdou pracovat. Pak jsou tu kousek vedle sestry (asi karmelitánky), které zase mají holky a každé ráno s nimi chodí k nám na mše. Teď se tu opravuje kostel a 3. října má být velký fest, kdy se bude kostel znovu světit a má přijít 5 000 lidí, takže asi big akce .
 
Tož jako je to tu dobrodružné. Ráno když se probudíte, tak máte pocit, že jste v pralese. Ozývá se tu spousta zvuků, a když kouknete ven tak jsou tam palmy a různé jiné stromy . Taky pořád děláme nějaké trapasy, páč moc nevíme, co kdy dělat a spousta věcem nerozumíme, tak si to pak domyslíme. A tak i salesiáni se zatím baví.
Tak to byli pro začátek takové základní info od nás.  Doufáme, že se vám všem ve světě daří dobře.
Vzpomínáme na vás!
Maruška a Janka