LESOTHO - Eva Sobková - První pozdrav

14. září 2008

Všechny Vás moc zdravím z Lesotha! St Luke´s Mission, kde strávím příští školní rok, je obrovská. Salesiáni a salesiánky tady spolu s místním obyvatelstvem a dobrovolníky provozují následující zařízení:

• High school (Bonifac) pro 800 studentů,
• primary school (základní škola) pro víc než 1000 žáků
• Mazarello Craft Centre (něco jako naše učiliště pro švadlenky) pro 80 studentek
• Laura Vicuňa Pre-school (MŠ) pro 180 dětí
• oratoř (zařízení, kam chodí mládež a děti ve volném čase... houpačky, kolotoč, několik fotbálků, kulečník, stolní tenis)
• kostel
• dvě velká hřiště... (červená stejně jako místní hlína, domy i všudypřítomný jemný prach).

Je tady domek postavený speciálně pro dobrovolníky, do kterého se nejspíš přestěhuji, až se trochu oteplí (v noci je kolem nuly, ve dne 10 až 15˚C, takže zima), a ve kterém budu bydlet s italskou dobrovolnicí, má dorazit v říjnu. Zatím bydlím ve stejném domku jako salesiánky. Je jednopatrový, hezky zařízený, s plechovou střechou plnou holubů a krys. Hlídají nás dva líní psi a plot. Celkově to je bezpečné místo.

Pracuji ve školce, od pondělí do čtvrtka chodím na základku učit výtvarku, o  víkendech pomáhám v oratoři a třikrát týdně učím matematiku v Craft Centre. Nesmějte se, není to těžká matematika, jen ta nejnutnější, aby si holky dovedly spočítat základní věci. Některé mají problémy i se zlomky, ale já jim to vysvětlím :).

Mimochodem v Craft Centre mě na uvítanou zazpívaly moji oblíbenou lesothskou písničku a pak mi daly Basotho blanket – deku, kterou tady lidé nosí přehozenou přes ramena či uvázanou kolem pasu, musí se připnout velkým spínacím špendlíkem. Ta moje je modrá a krásně hřeje. Deky a klobouky  jsou tu stále ryze tradičním oblečením. Nestaly se však suvenýrem, lidé je tady běžně nosí. Není se co divit, v takové zimě...

Maputsoe [maputsve] - město, ve kterém žiji, leží na hranicích s JAR, přes most se dostanu do Ficksburgu (v průvodci popsaný jako centrum pěstování třešní, také bude cherry festival). Maputsoe má přes 36 000 obyvatel, jednu asfaltovou silnici, na níž hraje bez ustání hlasitá hudba a která je lemována betonovými obchody (patřící většinou asiatům) i plechovými stánky (patřící místním). V jednom z nich jsem se byla nechat vyfotit kvůli žádosti na imigrační úřad. Přišla jsem k zelené boudě, ale bylo zamčeno, tak mě soused majitele usadil na židli a řekl mi, ať počkám. Tak jsem čekala (trochu jsem nevěřila jeho few minutes, ale stejně jsem nevěděla, kam jinam jít), pozorovala jsem ulici, poslouchala klasické americké rádiové písničky, koukala, jak kolem mě soused zametá, vytahuje z krabice boty, které se chystal prodávat, a zdravila se s místními.

Dvě fotky stály 20 JAR Randů. Existuje i lesothská měna Maloti pevně vázaná na Rand 1M=1R, ale dá se tu platit i Randama (nebo Randy? :) ). Maloti pak využijete ve Free State (jedna z JAR provincií, severní soused Lesotha), ale jinde v JAR už ne. Majitel nakonec přišel, pilníkem přeřezal zámek (ztratil klíč), za chabého světla vycházejícího jen z pootevřených dveří mě vyfotil a fotky hned vyvolal.

Snažím se naučit jazyk, hlavně kvůli školce. Mám tu na stole dvě učebnice, dva slovníky a pak slovník frázi. V něm jsem nenašla fráze typu: Jak se jmenuješ? ale spíš: Jakou barvu mají koně tvého bratra? :)

Většina obyvatel země jsou Sothové. Tento kmen sem přivedl král Mošeše I na konci 19.stol. O historii napíšu podrobněji jindy. Jsou hrdí na svůj jazyk sesotho, i na svoji zemi. V horách bydlí v kruhových chýších, ale tady podél hranice si staví hranaté domky (cca 4 krát 8 metrů) a vedle latrínu. Jediné honosné budovy, které jsem zatím viděla patřily vládě. Například budova ministerstva zdravotnictví silně kontrastuje s tím, že je tady téměř třetina obyvatel HIV pozitivní. Lesotho je království a asi dost zkorumpované. Současný král, Letsie III, nedávno oslavil 45. narozeniny, má dvě malé dcery, jednoho ještě mladšího syna a je přímým potomkem Mošeše I.

Lesotho je velmi suchá země. Sice se tu v několika etapách snaží zrealizovat Lesotho highland water project (největší vodní dílo v Africe, doporučuji někde vyhledat), ale normální hlína je bez deště i několik měsíců. Na tvrdém čedičovém podloží je měkčí pískovec. Říční koryta jsou teď vyschlá, zaplní se, až přijdou prudké letní deště. Místa, kudy jednou prošla voda, lze dobře poznat a mají stále ostré hranice, i když už jsou zarostlá trávou. Z letadla vypadají jako košaté stromy nebo námraza.

Ve dnech 8. až 10.8. jsem byla na setkání mladých (cca 300 účastníků) nedaleko Johannesburgu. Pořádali ho tamější salesiáni. Poznala jsem spoustu lidí z JAR, Svazijska i jiných míst a získala pozvání do JAR, Svazijska i jiných míst. Také jsem se více seznámila s lesothskou skupinkou, do níž jsem patřila. Celé setkání hodnotím víc než kladně. Pochopila jsem, jak je JAR obrovská země, Lesotho a méně pak Svazijsko jsou na ní ekonomicky závislé. Mládež z Kapského města bych přirovnala k evropským jižanským národům (vzhledem i temperamentem), mládež z Gautengu (provincie zahrnující Pretorii a Johannesburg, nejbohatší a nejmenší v JAR, těžba zlata) je více černošská, původem z kmene Zulu. Po dlouhém období apartheidu JAR stále hledá svoji identitu. I když dospívá generace (podobná trochu té naší), která zná apartheid hlavně z vyprávění rodičů. Přišlo mi proto jako dobrý nápad, dát mladé lidi dohromady a připravit jim společný program.

Noční obloha je jiná, měsíc skoro leží a když dorůstá, tak má tvar písmene C. Myslela jsem si, že to tak bude, ale když jsem to poprvé viděla, měla jsem, ani nevím proč, strašnou radost.

Příště napíšu více o dětech, o tom, co přesně dělám, o tom, na co se zeptáte. A taky o dalších věcech, které mě čekají a ještě je neznám :).

Ještě jednou zdravím z Lesotha,

Eva Sobková