MEXIKO - Martina Bartošová - Poslední dopis
Poslední dopis z Mexika aneb malá reflexe dobrovolnického roku v Juarezu
Tento dopis už píšu zhruba od 7.září a rozhodla jsem se, že je načase jej dopsat a tím i nějakým způsobem ukončit můj dobrovolnický rok v Mexiku, ačkoliv z této zkušenosti budu nejspíše čerpat celý život.
Řekla bych, že jsem se změnila. Změnil se můj pohled na život jako takový. A asi tomu ani nemůže být jinak, když strávíte rok v naprosto odlišném světě než je ten váš. Kde lidé řeší i jiné životní problémy, kde je jiná kultura a vlastně všechno je tam jiné.
Bez obav můžu říct, že ještě nikdy jsem nebyla tak šťastná a práce mě nebavila a nenaplňovala tolik jako v Juarezu. Zjistila jsem, že celý můj život byl, je a už navždycky bude spojený se salesiány. Už před spoustou let mě naprosto uchvátilo, jakým způsobem pracují s dětmi a mládeží a v Mexiku jsem se v tom jen utvrdila, ačkoliv ne všechno je ideální a za rok své dobrovolné služby jsem si prožila i chvíle smutné a těžké.
Mexiko je nádherná země plná rozmanité kultury, krásné přírody i úžasných měst. Mexičané jsou lidé neskutečně přátelští, usměvaví, užívající si života a hlavně rodiny. Život je tam jiný a zajímavý…..Docela bych si dokázala představit, že bych tam ještě nějakou dobu žila a myslím, že bych tam byla spokojená. Na konci svého pobytu jsem měla pocit, že jsem asi odjakživa byla napůl mexičanka a tím nechci říct, že nemám ráda svou rodnou zemi. Naopak jsem hrdá na to, že jsem češka a že jsem vyrostla v zemi, která mi dala příležitost prožít tak nádherný rok.
Chtěla bych tímto dopisem hlavně poděkovat všem, kteří mě podporovali celou dobu, co jsem byla v cizině. Děkuji SADBĚ, která mě tam poslala a dovolila mi prodloužit si dobrovolnou službu. Děkuji své rodině a svým přátelům, kteří se mnou byli celý rok v kontaktu a všemožně mě podporovali a děkuji lidem z Mexika, kteří mě tak neuvěřitelně hezky přijali a stali se důležitou součástí mého života. No a nakonec bych chtěl poděkovat Bohu, který mě provázel ve chvílích těžkých, kterých i v tomto krásném roce nebylo málo, ale i ve chvílích, kdy jsem se cítíla šťastná a spokojená. Díky Bože!
Martina Bartošová
Pouze život, který žijeme pro druhé stojí za to! A. Einsten
