Cagliero 11 - říjen 2014
“Když se dnes řekne” salesiáni”, znamená to být mezi nejchudšími a nejpotřebnějšími ve společnosti; nemělo by to znít jako klišé, ale skutečně (...) musí to být misijní nadšení, s nímž každý salesián hodlá oslovit mladé lidi; ano, potřebujeme kongregaci přiblížit k nim, k lidem, ke společnosti; tak bude zajištěna kontinuita charismatu a poslání.”
(don Ángel Fernández Artime SDB,
na setkání s misionáři 145. sal. misijní výpravy)
Co je nového ve světě misií?
PDF formát v českém plném znění a s fotkami ke stáhnutí Cagliero 11 - říjen 2014.pdf.
Úvodní slovo P. Guillerma Basaňa, rádce pro misie
Vážení přátelé Dona Boska misionáře!
Nacházíme se v misijním měsíci par excellence v katolické církvi. V nedávné době jsme byli zapojeni do nejrůznějších misijních a formačních kurzů v Shillongu, v Quitu a Římě (generalát a salesiánská pontifikální univerzita).
Zajímavý postřeh: misionáři, kteří zanedbávají svoji trvalou formaci, se stávají nevzdělanými a zároveň, kousek po kousku, vyhasíná jejich počáteční nadšení, jejich “první láska” (viz Zj 2, 4). Naopak schopnost dobře a velkoryse si zorganizovat čas pro trvalou formaci je jasnou známkou kvality misionáře. Je krásné vidět, že mnozí v různých provinciích tak činí!
Současně je však závazek k formaci často nákladná záležitost. Chcete-li například do hloubky studovat různé jazyky národů, ke kterým jsou misionáři vysíláni, zatíží to rozpočet. Vznikne dostatek misijní solidarity také k těmto účelům? Doufáme, že ano!
Lepší kvalita misijní formace: to je další krásný dárek, který můžeme nabídnout našemu drahému otci Donu Boskovi v jeho jubilejním roce!
Děkuji!
P. Guillermo Basañes, SDB
hlavní rádce pro misie
Slova hlavního představeného
"Nejen dávat, ale také přijímat více, než kolik dáváte"
Při setkání s misionáři 145. salesiánské misijní výpravy na generalátu dne 9. 12. 2013 poukázal hlavní představený na význam misií v kongregaci SDB s tím, že “naším odkazem bude vždy evangelium, stanovy a pravidla (...), musíme mít oči upřeny k počátkům, na Dona Boska, první salesiány, předchozí hlavní představené a první misionáře, protože vždy, od samého počátku jsme misijní kongregací “.
Zdůraznil: “Jste skupinou salesiánů, kterým se dostalo zvláštního povolání pomáhat druhým, což se dotýká samých salesiánských kořenů; a věříme, že i v příštích letech Pán povolá mnoho jiných spolubratří do misií ad gentes.”
Z druhé strany poukázal na ústřední prvek v chápání úlohy, kterou mají v misiích: “Vy jste vysíláni do různých provincií nejen přinést elán, sílu a podporu; ani se záměrem řešit problémy v provincii, ale jste posláni hlásat evangelium mladým lidem a těm, kteří ho potřebují; a když přijede do komunity nový bratr, obohacuje ji znalostmi, kulturou a svým povoláním.”
Zdůraznil také: “Když se dnes řekne” salesiáni”, znamená to být mezi nejchudšími a nejpotřebnějšími ve společnosti; nemělo by to znít jako klišé, ale skutečně (...) musí to být misijní nadšení, s nímž každý salesián hodlá oslovit mladé lidi; ano, potřebujeme kongregaci přiblížit k nim, k lidem, ke společnosti; tak bude zajištěna kontinuita charismatu a poslání.”
Ve svém posledním vzkazu se hlavní představený zaměřil na lásku, odhodlání a práci: “Důležitým aspektem je milovat lidi, kteří vám jdou vstříc. Někdy se setkáte se spolubratry, kteří mají pocit, že jsou kolonizátoři v místě, kam přijeli; viděl jsem to v Africe, kde se někteří misionáři cítili jako bílí Evropané s nadvládou (...) Práci a střídmost lze doporučit, avšak práce neznamená dělat věci ve spěchu; Pamatujte, že přicházíte nejen dávat, ale i přijímat, a někdy dokonce i odnést si více, než to, co dáváte.”
Zkušenosti misionáře v Jižním Súdánu
Moje zkušenosti v postnoviciátu mě vedly k tomu, abych se zcela nabídl do misií
Moje misijní povolání vzniklo v noviciátu, prostřednictvím misijní výzvy v roce 2009. Byly to nicméně hlavně zkušenosti během tří let postnoviciátu, které mě vedly k rozhodnutí dát se k dispozici pro misie. Především to byl můj apoštolát v nebezpečné chudinské čtvrti Lomé v Togu po dobu dvou let mezi dětmi rybářů migrujících z Ghany; pak v prvním roce mé letní zážitky s dětmi ulice Porto Novo v Beninu; v druhém roce pak s válečnými uprchlíky v Duekoe (Pobřeží slonoviny).
Tyto zkušenosti byly posíleny tím, co jsem zažil v Sierra Leone, kam mne poslal můj provinciál na roční asistenci, abych získal misijní zkušenosti s ohledem na rozpoznání misijního povolání. Tam jsem byl asistentem aspirantů a měl jsem možnost pracovat mezi chudými dětmi a mládeží, z nichž většina jsou muslimové, a to ve školách, oratoři a farnosti. Byl to skvělý zážitek, který mi umožnil poznat nové formy pastorace mezi anglicky mluvícími a sledovat rytmus života odlišný od mého frankofonního původu. Klíčovým pro mě bylo to, že v průběhu tohoto roku jsem se cítil opravdu ve službě těm, pro které jsem chtěl nabídnout svůj život jako misionář. Po tomto roce rozlišování jsem neváhal požádat, abych byl vyslán do misií, abych se zcela odevzdal do služby mládeži a chudým dětem všude tam, kam mne kongregace vyšle.
Zajisté je pravda, že moje země a moje provincie potřebuje také misionáře, ale chtěl jsem, aby mé “ano” dosáhlo na mladé lidi a děti, které přece mají nárok, abych jim sloužil. Kurz pro nové misionáře a pouť do míst vzniku našeho charismatu byly pro mě vzácnou příležitostí pro formaci, návratem k pramenům a přípravou na misii. Proto ihned po skončení kurzu jsem přijel plný nadšení v roce 2013 do jižního Súdánu, kam jsem byl poslán hlavním představeným donem Pascualem Chávezem.
V tomto novém postavení jsem žil chudý s chudými, z jednoduché stravy, žil jsem téměř jako oni, aniž bych utrácel peníze. Žil jsem v situacích, které jsem si nikdy nepředstavoval, a které byly velmi obtížné ze salesiánského, křesťanského i lidského hlediska. Ale v těchto zkušenostech jsem dozrál jako salesián a pomohly mi učinit předsevzetí pro zbytek mé počáteční formace a také pro můj salesiánský život.
klerik Hubert Zoubinu
z Toga, misionář v Jižním Súdánu
Svědek salesiánské misijní svatosti
“Dejte si pozor,
abyste nebyli skleslí. Ten, kdo se jen mračí, je skleslý, ukazuje, že v jeho duši nebo s jeho nervy je něco v nepořádku. Ať vás nikdy neopouští radost a štěstí. Budete muset pracovat mezi lidmi, kteří vedou těžký život, budete je muset potěšit, aby byli šťastní. Ať je vaše svatost klidná, čistá, šťastná.” (22. října 1932)
služebník Boží, kardinál August Hlond (1881-1948)
salesián a zakladatel Společnosti Kristovy pro polské přistěhovalce
SALESIÁNSKÝ MISIJNÍ ÚMYSL
Za pastorační práci mezi přistěhovalci z Latinské Ameriky ve Spojených státech
Aby nalezli Boží lásku prostřednictvím služby, které se jim dostává od salesiánů a laiků, kteří pomáhají všem bez dokladů, vzdělání, katecheze, a projevují solidaritu s hladovými a bez domova. Více než 40 milionů lidí z Latinské Ameriky žije ve Spojených státech, z nich přes 11 milionů nemá doklady, jsou tedy bez zákonných práv. Jsou vykořisťováni v práci a žijí v nejistých podmínkách. Mnoho latinskoamerických migrantů opouští katolickou církev kvůli nedostatku adekvátního pastoračního doprovázení. V roce 2011 zahájil region Interamerika pastorační projekt práce s migranty. Snaží se rozvíjet týmovou spolupráci mezi provinciemi v Americe a posílit činnost vykonávanou ve dvou provinciích USA (SUE a SUO).
Všechna předchozí čísla "Cagliero 11" jsou k dispozici v angličtině na purl.org/sdb/sdl/Cagliero nebo v češtině na archiv.sadba.org/novinky/cagliero-11.
