Misijní zpravodaj z Bulharska listopad 2016

5. prosince 2016

Další číslo bulharského zpravodaje nám přináší zprávy o animátorském setkání, pokračující stavbě, výpravě s farníky i představení dalších dobrovolníků a navíc velkou dávku fotografií...

Milí přátelé Božího díla v Bulharsku,

posíláme podzimní pozdravy. Rádi bychom vás seznámili s děním kolem nás. Budete si moci přečíst o novém kurzu pro animátory, vydat se ke kořenům bulharské tradice, vidět novou vazbu na stavbě a další. To, co nyní hýbe společností, jsou prezidentské volby a narůstající počet uprchlíků. Třeba vás budeme moci v dalších číslech více informovat o těchto událostech. Přejeme radost z Boží blízkosti a nohy v teple.

o. Martin

Vazba na střeše

Během října (17. – 26.) se nám podařilo připravit vazbu na střechu komunity. Přijela nám na pomoc tříčlenná parta dělníků z Čech vedená Vítkem Foglem, bratrem Jardy. Týden ve větru a zimě řezali, dlabali, zatloukali, vrtali, měřili, jedli, pili, zkracovali a natírali. Ze salesiánů jim pomáhal hlavně Jirka Svoboda. O naše žaludky se starala Jardova sestra Maruška. Jediného, čeho se jim nedostávalo, byla nuda. Po zakončení tesařských prací měli možnost seznámit se s krásami Bulharska. S Jardou jeli do farnosti Pokrovan, aby si prohlédli vilu Armiru u Ivajlovgradu. Také mohli objevit krásy Slivenu a Staré Planiny.

o. Martin

Výlet ze Zagorské farnosti v Kazanlaku

První víkend v říjnu patřil našim dětem ze starozagorské farnosti. Vyrazili jsme do Kazanlaku, kde jsme měli dětské katecheze, vyráběli jsme svíčky a nechyběla ani procházka do místního parku Rozarium. Naše zagorská farnost má asi deset dětí, se kterými se kromě nedělních bohoslužeb jednou za měsíc scházíme.

Animátoři

V Kazanlaku byl dva říjnové víkendy po sobě slyšet smích a veselí mladých lidí, kteří znovu přijeli z celého Bulharska na animátorská setkání. Tento školní rok máme poprvé dva běhy naráz. Jeden, který začal vloni, a druhý, který měl své první setkání v půli října. Každý běh má svůj tým, který jej připravuje. Základem týmu jsou takzvaní „examinátoři“, tedy mladí, kteří sami kurzem animátorů prošli před lety a účastnili se i jako vedoucí našich letních táborů. Tyto dva rozdílné týmy ještě doplňují místní řádové sestřičky a naši čeští dobrovolníci. Měl jsem radost především z nového týmu, ve kterém se nějak cítím zbytečný. V dobrém slova smyslu, protože tito mladí exanimátoři ho mají plně ve svých rukou.

Znovu jsem si ověřil slova kardinála Tomáše Špidlíka, že život je setkání s přáteli, které bude jednou pokračovat v nebi. Díky krásným vztahům s examinátory prožívám animátorská setkání jako pokračování toho, co vznikalo před mnohými roky, a mohu se cítit nepotřebný, i když jsem za oba dva běhy zodpovědný.

Petr Cvrkal

Šumen – Carev Brod – Pliska – Veliký Preslav

Dne 22. 10. léta Páně 2016 v brzké ranní době jsme se s farníky z Kazanlaku vydali na výpravu za poznáním starých hlavních bulharských měst. Před těmito úkony jsme se účastnili mše svaté ve městě Šumen a poté jsme zajeli navštívit sestry benediktinky v Carev Brodu. Zde jsme si prohlédli jejich překrásný kostel s replikou ikony Panny Marie Čenstochovské. Také jsme se pokochali pohledem na krásnou zahradu sester, kde se pěstují nejen růže, ale také i byliny, ze kterých sestry vyrábějí léčivé masti.

Po společné fotografii u sochy Panny Marie byl čas vyrazit dál – konkrétně do historicky prvního hlavního města Bulharska, které neslo název Pliska. Město mělo rozlohu 21 kilometrů čtverečních a bylo ze všech stran obehnáno hradbami. Toto pozoruhodné archeologické naleziště odkryl Čech, Karel Škorpil, který je zde i pohřbený. Druhé staré hlavní město Bulharska, které jsme navštívili, se jmenuje Veliký Preslav. Po návštěvě místního muzea jsme se vydali na cestu zpět, obohaceni o nové znalosti z bulharské historie.

Václav Jakubíček

Představují se dobrovolníci

Václav Jakubíček....
Za devatero telefonními sloupy a patero lesy ve krásném městě Zlíně se narodil dvěma dobrým rodičům chlapec jménem Václav. Vyrůstal v této dobré rodině, která kromě rodičů čítá i čtyři sourozence a další domácí mazlíčky. Rostl jak do výšky, tak do šířky, ale i do krásy. Dovednostem přežití se naučil od českých skautů. Zvládl základní školu a poté také Arcibiskupské gymnázium, výborný to vzdělávací institut, nacházející se na Kroměřížském panství. V tomto místě také počal sekat latinu, nebo ve volném čase jiné šermíře. Po úspěšné zkoušce dospělosti vyrazil studovati do Olomouce, kde je ta škola pojmenovaná po pantátovi Palackém a pokračoval nejen v sekání latiny, ale přidal i jazyk anglický. Jednoho dne ho napadla myšlenka, že by se mohl podívat dál do světa. Roztočil glóbus, hodil šipku a čekal, kde se zastaví. No a tak se dostal do Bulharska.

..a Jan Tomiga
Jméno: Jan Tomiga
Datum narození: 18. 11. 1993
Pohlaví: muž
Status: dobrovolník
Oblíbený sport: léto – fotbal; zima – snowboard
Oblíbený fotbalový klub: Arsenal
Oblíbený snowboardový jezdec: Eva Samková
Oblíbené jídlo: řízek s bramborovým salátem
Oblíbená činnost: práce s dětmi a mládeží