Dagmar Winklerová
* 6.11.1984
Kdo jsem a co dělám?
Jsem rodilá Pražanda, vystudovala jsem na Karlově univerzitě Pravěkou a raně středověkou archeologii a momentálně pracuji v archeologické laboratoři na Pražském hradě. Jinak jsem zatím vyzkoušela nejrůznější profese – od učení angličtiny v mateřské školce přes psaní pro turistický časopis až po pečení chleba na farmářské trhy.
Co mě baví?
Příroda, dlouhé procházky za každého počasí, posezení u dobré knihy či dobré kávy, rozmluvy se zajímavými přáteli, tanec, ochotnické divadlo, cyklistika, psaní, cestování, výtvarné umění, vaření, snění... baví mě prostě žít! Neboť jak říká můj oblíbenec Oscar Wilde: „Žít, to je to největší umění na světě, protože většina lidí pouze existuje...“
Proč jsem se rozhodla pro dobrovolnictví?
Po dokončení vysokoškolského studia jsem se ocitla jako většina mladých lidí na rozcestí, tak říkajíc na prahu té „opravdové“ dospělosti. Snažím se v té změti cest, jež se v dnešním svobodném světě nabízejí a proplétají, najít tu nejvhodnější, po níž se mi bude kráčet pevně a lehce. Dobrovolnictví v rozvojovém světě mi připadá jako dobrý způsob, jak se naučit mnoho nového o lidech, o světě a hlavně sám o sobě a přitom darovat ostatním něco ze svého srdce.
Jako archeoložku mě v budoucnu teoreticky čekají dlouhé roky práce s dávno mrtvými lidmi, rozhodla jsem se tedy teď trochu věnovat živým ;-)
Kam se chystám?
V srpnu bych ráda odjela na 10 měsíců do Mexika.
Proč právě do Mexika?
Pro Latinskou Ameriku mě nadchl už před lety můj kněz, který sloužil dva roky v Ekvádoru. Vždycky říkal, že se mu po jeho tamnějších ovečkách stýská, mluvil o nich jako o „hebkých duších“... Potom jsem běhěm svého studijního pobytu ve Francii potkala mnoho přátel z Brazílie, Peru, Chile... a definitivně jsem se rozhodla, že bych ráda jela na delší dobu žít do téhle oblasti, pracovat tam a na oplátku se naučit být také trochu taková – otevřená, pohostinná, přátelská...prostě hebká dušička ;-)
V čem bude spočívat moje práce?
Severní Mexiko je oblastí vyhlášenou velkou kriminalitou spojenou zejména s obchodem s drogami, takže salesiánská práce v oblasti má velký význam pro prevenci zapletení mládeže do tohoto pochybného a nebezpečného byznysu. Konkrétně mojí pracovní náplní bude tedy obstarávání volnočasových aktivit zejména pro děti ulice, které přicházejí do střediska trávit své volné chvíle.
Nebojím se vydat se do této oblasti?
Myslím, že při rozumném a obezřetném chování nehrozí větší nebezpečí, než kdekoli jinde. Spíš se obávám, jak si zvyknu na pevný řád, panující ve středisku, a jak si budu potom po roce zase odvykat...
Na co se nejvíc těším?
Na to, že se naučím spoustu nových věcí (třeba dělat pořádně mexický guláš... ;)
