ETIOPIE: Každý den je za co děkovat!
Martin nám zasílá potřetí dopis ze své služby v Etiopii. V průběhu tří týdnů společně se dvěma dalšími dobrovolníky procestoval kus této země. Avšak až návrat do Adwy byl pro něj velmi silným zážitkem, díky kterému si uvědomil co vše dostal.
Celý dopis si můžete stáhnout zde: 3. DOPIS-PAWLAS.pdf
17. prosince 2014, Adwa
Selam! To je nejčastější pozdrav tady v Etiopii. Přeložil bych ho jako „Pokoj!“. Přát někomu pokoj je podle mě moc pěkné. Myslím, že je to něco víc než jen „Dobrý den!“. U nás v Česku si my katolíci (nevím, jak to mají jiné církve) předáváme Kristův pokoj při každé Mši svaté. A pokaždé máme příležitost myslet to upřímně a opravdově.
Třetí měsíc v Etiopii můžu rozdělit na dvě části: tři týdny mimo Adwu a týden v Adwě. Procestovali jsme spolu s dobrovolníky Pavlem a Verčou kus Etiopie a zažily spoustu dobrodružství. Věřím, že bude čas o nich napsat nebo vyprávět později. Čas tady v Africe plyne opravdu rychle a někdy se může stát, že vám jeden rok uteče tak rychle, jako u nás třeba necelé čtyři měsíce. Chtěl bych se s vámi podělit o zkušenost, kterou jsem získal právě během posledního měsíce. Dalo by se říct, že jsem získal spoustu drobných zkušeností a krásných zážitků, během tří týdnů na cestách, kdy jsem nebyl v Adwě. Navštívili jsme místa, kde pracují Pavel nebo Verča, a taky spoustu dalších míst. Avšak nejsilnější pro mě byl návrat do Adwy. Zažil jsem zde krásné přijetí mnoha přátel a komunity. Teprve tehdy, po třech měsících v Etiopii, jsem si uvědomil, co jsem dostal. Myslím, že není možné to popsat, ale možná jste to taky někdy zažili. Je toho tolik, co od Boha dostáváme, a často je tak těžké si to uvědomit. Jsem si jistý, že každý den je za co děkovat!
Náš společný výlet po Etiopii však nebyl jen samý krásný zážitek. Zažili jsme s Pavlem a Verčou taky spoustu problémů, které byly spojeny především se zařizováním víz v Addis Abeba. Mnohdy opravdu náročné a nečekané změny. Myslím ale, že jsme z nich dokázali vytěžit. A to je to, o co bychom se měli snažit každý den – vidět ve všech problémech a trápeních něco pozitivního. Snažit se zachytit příležitost proměnit to zlé v našem životě v něco dobrého. Není to lehké, ale nikdy v tom nejsme sami. Díky Pavlovi, Verči, všem které jsme potkali a Bohu, za krásné a opravdu obohacující tři týdny!
Po návratu do Adwy jsem se rozhodl pokračovat v práci, které je tady vždycky dost. Pustil jsem se do téměř nemožného – chci si zde vychovat následovníky z řad studentů, kteří budou pracovat právě pro studenty. Je to těžká práce, ale vidím zde velký zájem, takže spolu každý den trávíme čas, a můžu říct, že se vzájemně obohacujeme.
Nezbývá mi až tak moc času na práci s nejmenšími, kterým se tady nikdo nevěnuje. To mě mrzí asi nejvíce. Dnes jsem přebíhal od studentů k dětem, asi třikrát. Vždycky když mě děcka našli, hned mě táhli za ruku, ať jdu s nimi na klouzačku. Mám to fakt rád. Musím se pochlubit, že máme snad největší klouzačky v Etiopii. Největší dar ale je, když kolem sebe vidíte hromadu šťastných dětí. To je vážně k nezaplacení. Kolik lidí na světě hledá skutečné štěstí? Myslím, že všichni. Jenže je to často samá voda. Jestli vám mohu poradit, tak přijeďte tady do Adwy a dejte dětem svůj čas. Nebo klidně zůstaňte doma a dejte svůj čas těm nejpotřebnějším, které kolem sebe máte, protože tohle je opravdu jedna z krásných cest ke štěstí.
Na závěr bych vám všem rád popřál požehnaný zbytek adventního času a radostný příchod našeho Pána Ježíše Krista!
Pokoj vám!
Zůstávejme v modlitbě!
Martin Pawlas, dobrovolník v Etiopii
