NĚMECKO - Thomas Strohbach - Pozdrav z Bavorska IV

Pozdrav z Bavorska IV

 

Tak jsem se po Vánocích opět „dokopal“ k tomu napsat nějaký dopis. Těsně po Vánocích na začátku Ledna jsem to sice zkoušel, ale bezvýsledně. Navíc  jsem, stejně strávil 2 týdny doma ve Zlíně, tak jsem si řekl a myslím, že velice správně, že napíšu další dopis až nyní a shrnu v něm události i z Listopadu.

247

Před Vánoci tady proběhla akce organizovaná místními studenty, totiž 247 Gebet. Což v překladu znamená 24 hodin denně po dobu sedmi dní se modlit. A skutečně to proběhlo a velice zdárně. K tomuto účelu byla vyhrazena jedna místnost, kde byla po celou dobu vystavena Nejsvětější Svátost. Mladí lidi se postupně rozepsali do celého týdne tak, aby byli vždy přítomni alespoň 2 lidé. Já osobně jsem si napsal hodinu denně. Nakonec jsem tam ale strávil daleko víc času. Jednak proto, že byly v průběhu naplánovány i různé jiné modlitební činnosti pro zpestření, jako Růženec, chvály nebo se slavila mše, ale i také hodně z toho důvodu, že kolegyně z Polska, která si napsala neprozřetelně asi 4 hodiny na den, onemocněla a já jsem ji musel zastupovat. Takže ve výsledku se stalo, že jsem tam kolikrát strávil i celou 1/5 dne. Musím se ale přiznat, že mi to nijak nevadilo, hodně jsem si za tu dobu přečetl s Bible a měl jsem i hodně času na přemýšlení. Už nyní se plánuje, že se něco podobného provede před Velikonocemi, takže se těším, že se opět zúčastním. Navíc se o nás psalo i v novinách!

Don Bosco Film

                Práce na překladu filmu o Donu Boskovi se chýlí ke konci. Všechny titulky jsou už přeložené a zbývá to všechno projít, opravit chyby a zkrátka to zkorigovat. Bohužel se to nepodařilo stihnout do oslav svátku Dona Boska, což byl původní plán. Celá práce, co se týče překladu, stojí na studentech a ti teď mají zkouškové období. Takže jsme slavnostní promítání posunuli až na začátek nového semestru a tím máme i dost času na to, to pořádně dotáhnout.

Návštěva Dona Boska

Relikvie s ostatky Dona Boska tu byla a opravdu moc velká sláva to nebyla. V bazilce proběhla mše a na druhý den i setkání se studenty v domovní kapli (i když ta kaple je spíš takový malý kostel).

Kdo pozná můj obličej, tak nalevo ode mě je ředitel Kláštera p. Aman, napravo ode mě je vidět hlava p. Stefana, který pořádá modlitební setkávání pro mladé, tzv. „Got for Youth“, no a mezi námi stojí jeden mladý chlapec, který ani nestojí na podpatku ani neskáče, on je prostě jen tak vysoký. No a samozřejmě uprostřed Don Bosko.

Po vánocích

Po Vánocích mě čekalo v Bene celkem milé přivítání, ne že by snad na oslavu mého příjezdu připravili nějakou hostinu, ale přišel mi dopis od jedné třídy co u nás byla. Nebyla sice moc početná, jen 11 žáků, ale poslali přání k vánocům s poděkováním, podepsanou fotku třídy a každý z nich napsal navíc ještě osobní vzkaz na A4. Tak je vidět, že to asi nějaký smysl má a ty děti, jsou za to pak vděčné.

Kurzy po vánocích běží dál, v lednu jsem měl 3. Ale pořád je to tak, že jsem na tom kurzu jako doprovod. I když se podílím na náplni, uvádím hry nebo vysvětluju, co se bude dít, je to pořád hodně o diskuzi a té já se zatím stále můžu účastnit jen v omezené míře. Jak mi dovolí moje němčina.

Oslava svátku Dona Boska

Moc se mi o tom už nechce rozepisovat. Oslava byla v bazilice, přijel i biskup a přišlo hodně lidí. Potom jsme společně poobědvali.

Dvě příhody na závěr

Jedna se stala vlastně ještě o prázdninách. Se Zlíňákama jsme byli v Turíně. Bydleli jsme na Colle Don Bosco a ve vedlejším domě, byla celkem početná skupinka lidí, ze kterých se později vyklubali němci. No a tuším, že to byl Kuba Švanda, říká: „To jsou tvoji budoucí kamarádi, běž se s něma spřátelit.“ A měl pravdu. Opravdu to byli oni. Jak je ten svět malý. Tak taková veselá historka. Já nevím jak vám, ale mě to přijde legrační.

No a druhá příhoda, stejně „vtipná“, nastala, když se mě moji místní spolupracovníci ptali, jestli už v České Republice máme také barevné televize. Já říkám, že už dlouho, ale že toaletní papír máme teprve od minulého roku. No a povídal jsem jim, jak naši koupily poprvé barevnou televizi. Byl jsem tehdy malý chlapeček a moje oblíbená pohádka byli Šmoulové (v němčině Schlimpfe). Do té doby černobílí. Po zapojení nového přístroje jsem byl velmi nespokojený s modrými šmouli a chtěl jsem zpátky starou televizi. Marně se mi snažil Taťka vysvětlit, že oni tak ve skutečnosti vypadají. Doslova jsem tehdy řekl: „Já chci zpátky svoje staré Šmouly.“ No, ale tady je třeba upozornit na značnou podobnost mezi slovy Schlimpfe (Šmoulové) a Schlampe (děvka). Takže v příhodě, kterou jsem jim vykládal, nechtěl ten 5 letý chlapeček zpět své staré Šmouly, ale svou starou děvku.

Tak to by bylo pro tento měsíc vše. S přáním všeho dobrého a s upřímným Grüß Gott nashledanou v příštím „Pozdravu z Bavorska.“ Doufám, že za měsíc.

Thomas

Dopis i s fotkami zde