Stojí za to vystoupit ze své komfortní zóny
Maruška Jenišová má ráda výzvy a při té velikonoční se opravdu zapotila. A to doslova.
Dobré ráno, Ekvádore!
Příměstský tábor se moc povedl! Bylo velmi hezké sledovat, jak moje pomocnice July a Jessica postupně nabírají zkušenosti. Druhý týden už jsem nemusela dávat instrukce, holky už samy věděly, co a jak. Navíc si vzaly každá na starost skupinku osmi dětí, o které doslova pečovaly, aby se k nim dostal materiál při rukodělných aktivitách nebo například svačina. Organizovaly sportovní hry, pomáhaly s doučováním, s uklízením. Pro obě holky to byla důležitá zkušenost. Občas to braly dost po esmeraldovsku a na děcka neváhaly zakřičet, ale pochopila jsem, že to je součást místní kultury. Ono to asi i jinak nejde, když jsou děcka naučené na sebe křičet, aby se slyšely. V každém domě tady totiž mají reprobednu a pouští hudbu (nejlépe tak, aby to slyšeli i ve vedlejší ulici) a pokud ne, tak alespoň sousedi.
Děti byly spokojené, animátoři unavení, což je podle padreho známka, že jsme do toho šli naplno. Finální zakončení na centrále bylo plné vzruchu. Přece jen, když se sejde 500 dětí, je to znát. Program obohatila krátkým preventivním vstupem také policie, jinak byl založený na představení tanců jednotlivých oratoří.
Velkým překvapením bylo, že nejen děti z naší oratoře, ale i animátoři si připravili taneční vystoupení. Dobrovolná služba mě tu učí otevírat se věcem, na které bych neměla odvahu ani pomyslet. Ano, je to tak, i já jsem tancovala (kdo mě zná, se teď asi pousmál). Když mi animátorky z mé skupiny řekly, že si na zakončení příměstského tábora připravily taneční choreografii a počítají se mnou, brala jsem to jako špatný vtip. Tady tancují už dvouleté děti jako profíci a mezi nimi budu jako kus dřeva. O nabídce jsem však přemýšlela a nakonec jsem na to holkám kývla. Mám ráda výzvy a tahle zněla dost šíleně. Nacvičovali jsme celkem pět dní. V den D pak byl pro mé kamarády prvním překvapením taneční kostým, ve kterém jsem se ukázala. Dalším pak bylo to, že jsem opravdu nastoupila před publikum a odtančila sestavu. Ani nevím, jak se to stalo, ale dohrály poslední tóny a já klečela, jednu ruku na boku, druhou zdviženou ve vzduchu, přesně tak, jak mě to Antonella učila. Stojí za to, vystoupit ze své komfortní zóny, ve které je nám dobře. Může se stát, že to nevyjde, ale alespoň nám zůstane pocit, že jsme to zkusili. Nebo se může stát, že to vyjde. A pocit, který se dostaví, stojí za to.
Bohoslužba na Květnou neděli je tady v Ekvádoru pro lidi velmi důležitá. Dokonce víc než mše na Štědrý den (která naopak přitahuje více lidí u nás v ČR) nebo velikonoční vigilie. Bylo tu – během všech tří nedělních mší svatých – velmi mnoho lidí. Ranní mše svatá se dokonce improvizovaně přesouvala ven a během večerní mše byl zastřešený prostor školy zcela zaplněn! Mší svatou na Zelený čtvrtek jsme vstoupili do velikonočního tridua. Směla jsem jet s padrem do kostelíka ve čtvrti Vuelta Larga, který spadá pod správu salesiánů. Lidí se sešlo velmi poskrovnu, ale atmosféra byla rodinná. Uprostřed kostela byl mohutný stůl a 12 židlí, některé již obsazené ženami, dětmi a muži, kteří měli na hlavě bílý závoj. Na stole bylo víno a ovoce. Po mši svaté padre požehnal pokrmy a každý dostal kousek něčeho v rámci připomínky poslední večeře Páně s učedníky. Pokračovali jsme hodinovou adorací do desíti večer, na které vydržely až do konce i mladší děti. Speciální zvyk jíst něco zeleného jako u nás tu není. Ve farním kostele byla adorace až do jedenácti hodin, tak jsem se i tam na chvilku zastavila.
Na Velký pátek jsme hned zrána začali dramatizovanou křížovou cestou. Nacvičovali jsme ji s padrem a mladými z mládežnických skupin napříč farností. Byl to silný zážitek kráčet po rozpálených ulicích Esmeraldas a doprovázet Ježíše během jeho utrpení. Víc než slova řeknou fotografie.
V sobotu dopoledne bylo setkání mládeže, jehož cílem bylo přinést mladým zamyšlení nad velikonočním poselstvím a přemýšlet nad tím, jak mně osobně letošní Velikonoce mohou změnit.
Velikonoční vigilie byla velmi pěkná. Jako v Újezdě i tady jsme měli venkovní oheň. Naopak čtení se nečetla všechna, ale i tak trvala vigilie dobře tři hodiny. Padre nás pak vzal oslavit vzkříšení na hranolky a hamburger.
Školní rok se přiblížil, ve škole finišují přípravy na vstup dětí a k nám do komunity tuto neděli přibudou noví dobrovolníci, které čeká rok dobrovolné služby. Modlete se za nás, abychom tu vytvářeli dobré zázemí a byli pro druhé přínosem.
Požehné dny
Maruška
